V Hokejovém centru Pouzar se proháněli medailisté z OH a MS. Veteránská reprezentace ČR v přípravě na Světovou ligu remizovala s Tatarstánem 6:6. Diváků moc nedorazilo. Zhruba stovka. Škoda. Už dávno totiž neplatí, že by se hokejisté předváděli „jen" v hokejových exhibicích. Všichni hrají, co jim síly stačí. Alespoň tak to po nich chce ambiciozní trenér Jan Gusta Havel. Tentokrát moc spokojený nebyl:

Do Č. Budějovic dorazil tým z Tatarstánu. Jeho hokejisté nehrají vůbec špatně. Je to klasická ruská škola?
Hokej umí. Rusové vždycky výborně bruslili. Stejně si ale myslím, že náš veteránský tým je daleko hokejovější.

Jak na sebe veteráni navléknou reprezentační dres, probudí se v nich soutěživost?
To platí v každém zápase. Každý chtějí vyhrát. U mě v týmu určitě. My jezdíme vyhrávat, nejedeme si zahrát.

Vážně? Neměl by veteránský zápas být spíš pro pobavení?
Jedeme si zahrát hokej, to je správné, ale pobavení je jen s vítězným výsledkem.

Je znát, že se chystáte na Světovou ligu veteránů?
Z výběru, který hrál v Českých Budějovicích, nastoupí v Jihlavě proti Slovensku asi pět nebo šest hráčů. Využiju čtyři hráče narozené 1972.

Souboje s Tatarstánem (v Kazani 8:5, v Č. Budějovicích 6:6), pro vás měly nádech sovětsko – českých bitev?
Vzpomínání je stárnutí. Dodnes si ale myslím, že to byl tehdy jeden z největších úžasů. Dokázali jsme porazit Sověty v roce 1968, a pak hlavně v roce 1969. Není už to tolik, ale stále se traduje, a mají to i generace po nás, že hrát proti Rusku je něco zvláštního.

Speciálního?
Je to ruská mašina, kterou musíte rozbruslit. Vítězství se cení daleko víc než nad kýmkoli jiným.

Takže ke slavným bitvám a časům, kdy jste dokázali přehrát hvězdy s velkým CCCP na dresu, se už moc nevracíte?
Je jasné, že si o nich s těmi, kteří tu dobu také prožili, rádi povídáme. Vzpomínky jsou krásná věc, ale radši bych byl, kdyby se mi vrátilo čtyřicet nebo padesát let, to už ale bohužel nejde.

Vraťme se konkrétně k týmu z Tatarstánu, čím si technickou bruslařskou vytříbenost ruských hokejistů vysvětlujete?
Je na nich vidět, že umí výborně bruslit. To poznáte hned na první pohled. V Tatarstánu trénovali ruští trenéři už od nejmladších žáčků. Rusové byli bruslaři všeobecně.

Bruslení je samozřejmě základem hokeje, čím může konkurovat český veteránský tým?
Máme daleko techničtější hráče. Ti si dovedou poradit.

Veteráni ČR neztrácejí postupem doby v mládí naučené bruslařské dovednosti?
Hráčům je přes čtyřicet let. Trénují, bruslí, pak je to na nich vidět. Když někdo nejde, myslí si, že jede jen na exhibici, toho ale já do týmu nechci.

Na veterány jste přísný…
Beru do týmu jen srdcaře a ty, kteří něco dokázali, ale chtějí pokračovat dál. Každý z nich si to uvědomí, když mi volá, říká, že se na to celý rok vykašlal, pak říká, že mu to chybí. Jsem rád, když přijde a řekne: „Jo. Teď chci hrát. Chci hrát za nároďák." Pro ně je to vynikající vzpomínka. Vrátí se zpátky mezi kamarády. Co si budeme povídat. My hokej milovali, milujeme ho dodneška, to je rozhodující.

V Kazani odehrál zápas prezident Tatarstánu Minnichanov?
Ano. A v Bělorusku hrál prezident Lukašenko. Fandil jim plný stadion. Od nich je odvaha, že na led vůbec jdou.