Sochař Petr Fridrich není v regionu neznámým pojmem. A nejenom v regionu. Zítřejší (sobota 30. června) vernisáží výstavy dalšího ročníku Vltavotýnských výtvarných dvorků 2007 se zařadí opět mezi republikovou sochařskou špičku.
Této výstavy se zúčastní 62 výtvarných umělců volného i užitého umění jak z České republiky, tak ze Slovenska, Itálie a Ruska. Stručný výčet několika jmen mluví za své: Olbram Zoubek, Jiří Anderle či Kristian Kodet. Nebo Adolf Born, jehož obrázky zná snad každý, či Oldřich Kulhánek, který je v podobné všeobecně známé pozici, protože platíme jím navrženými bankovkami.
Petr Fridrich v Týně nad Vltavou vystavuje zhruba 130 centimetrů vysokou keramickou plastiku s názvem Metamorfoza.
„Zároveň vystavuji i celé léto na Letní keramické plastice v Roztokách u Prahy, což je výstava asi dvaceti výtvarníků a keramiků, původně přesunutá z Bechyně,“ připomněl včera Petr Fridrich. Dalo by se tedy soudit, že práce má sochař víc, než dost. Navíc mívali tito kumštýři vždycky tak trochu výjimečné postavení. Narozdíl od obrazů totiž sochy přetrvávají doslova věky. „Taková keramická socha má poločas rozpadu deset tisíc let,“ míní sochař. „Vždyť je to vlastně spečený křemen a pokud jej někdo nerozbije na kousky, vydrží tohle umění doslova věky.“
Sochařinou se v současné době dá podle Fridricha jen těžko uživit. Turisté si sochy prý kupují jen výjimečně. „Někteří sochaři mají například vlastní restaurace, agentury, nebo získali peníze restitucemi, někteří mají štěstí na sponzory jako já a někteří prostě hladoví,“ shrnul Fridrich.

Více v dnešním (pátek 29. června) Českokrumlovském deníku.