Mezi nimi nepochybně vyčnívá punk–rocková legenda Visací zámek, ze něhož hovoří Michal Pixa a Vláďa Šťástka.

Michal Pixa jakožto téměř rodilý Jihočech by mohl znát Kaplici nejlépe. Máš Michale nějaký zážitek spojený s tímto městem?
Michal Pixa: Rodilý Jihočech? Želbohu naplavenina jsem ančto klackovitá léta jsem prožil ve Strašnicích, což je taková strašidelná čtvrť v Praze 10. A zážitek s Kaplicí? Samozřejmě si pamatuju na kaplickej MEGA festík z roku 1984, kde hráli Abraxas, Pražský výběr atd (nechápu, že to tenkrát bolševici povolili). Policajti se psy lemovali cestu z haly ven. Pár mániček to odneslo ranou pendrekem a kopancem. Jo, to bejvaly časy… za dlouhý vlasy mohls jít do basy

Vídáte na svých koncertech běžně „pamětníky“ z vašich koncertních začátků, nebo převažuje omladina? Ve Vagonu to bývá co vím tak půl na půl…
Michal Pixa: Přesně tak, sám sis odpověděl, na našich koncertech se střetávají generace, nejmladším je i 12 let a těm nejstarším až 60, ale základ je 16-30 let. Občas je k vidění táta, věkově tak 40-50 let, jak ukazuje svým synkům 17-20 let starejm kapelu, na kterou chodil na Chmelnici v 80tých letech. Svorně pak poskakují, pískají a tleskají.

Jak vzpomínáte na natáčení filmu "Visací zámek 1982-2007", který vznikal pod taktovkou tehdy ještě neznámého Petra Zelenky? Podle scénáře tohoto skvělého filmu jste měli být už rok v „důchodu“ a vy namísto toho vyprodáváte velkou Lucernu.
Vláďa Šťástka: To není přesné, podle filmu jsme se už měli válet a peníze nám měly vydělávat nahrávky.
Michal Pixa: Natáčení bylo skvělý, natočili jsme tolik materiálu (přes 30 hodin), že z toho mohly být dva celovečerní filmy. Bohužel se tak nestalo. Lucernu jsme vyprodali i z toho důvodu, abychom potvrdili náš věhlas i slávu, která byla ve filmu futuristicky předpovězena. Bohužel zatím jenom v Čechách, ale ten zájem i široká základna fanoušků nás moc potěšily.

Festival Kaplický Randál má letos motto: „věnováno 40. výročí srpnových událostí roku ´68“, Visáči nikdy úplně nebyli politickou kapelou, ale na konci osmdesátých let jste ať chcete nebo ne, patřili ke kapelám, ke kterým lidé vzhlíželi jako k „protirežimním a rebelantským“. Cítili jste tehdy svou pozici podobně?
Vláďa Šťástka: Ano, lidi nám fandili, režim nikoli.
Michal Pixa: Zpočátku jsme cítily jenom lehké mravenčení v břiše, že děláme něco, co se „REŽIMU“ moc nelíbí, později jsme z reakcí a postojů fanoušků i STB zjistili, že rebelové vlastně jsme, ale po té, co o nás mluvili v rádiu Hlas Ameriky, jsme se cítili téměř jak v odboji.

Vzpomenete si, které kapely vás ve vašich začátcích nejvíce ovlivnily a jsou i v současnosti některé novější kapely, které vás baví?
Michal Pixa: Jako 15ti letej jsem žral Black Sabbath, ale v době zrodu VZ to byli samozřejmě Sex Pistols, Buzzcoks, Adam and the Ants, King Crimson, Joy Division a mnoho dalších. Z novech se mi teď v poslední době líbili na koncertě The Fialky a Kiss a nadějnej je i ten mladej kluk Iggy Pop, co byl tudle v Praze.
Vláďa Šťástka: Ano, ještě si vzpomenu, spoza humen to byli třeba Motorhead, doma jsem vlastně první novovlnný koncert absolvoval Na Chmelnici. Tehdy tam hrála Garáž, ještě bez Tonyho Ducháčka.

Poslední deska „Punk!“ zaznamenala nečekaný úspěch a zejména song „Známka punku“ doslova zlidověl a vykopl Visáče do centra pozornosti. Pocítili jste v tu dobu zesílený zájem o kapelu? Mám osobně pocit, že „Známka punku“ je už skoro tou samou hymnou jako „Traktor“ a to je co říct.
Michal Pixa: Ano, díky úspěchu písně a andělu za videoklip, začalo chodit více holek na koncerty, někdy bylo znát, že mnohé o kapele ani o její tvorbě moc nevědí a jdou jen kuli té jedné „slovutné“ písni. Známka punku se teď na koncertech pere o první místo popularity s Traktorem. Stav je většinou 1:1, jindy vyhrajou Cigára.

Zejména od poslední desky jste často zváni i na velké letní festivaly. Otázka tedy zní, jak se vám hraje venku pro tisíce lidí a jak například ve Vagonu, kde ve vydýchaném sále poguje 400 lidí?
Vláďa Šťástka: Na festivalech je úžasná ta masa lidí, v klubech je zase bezva ten kontakt s lidma. Každý místo má svoje.
Michal Pixa: Jo jo, v klubech je to větší maso! Někdy nechápu, jak to ti lidi v kotli vůbec přežijou. Na festíkách divoce tancuje tak 20 až 100 lidí a tak jsem spokojenej, když v tý mase lidí vidím 50 metrů od podia pohupující se a prackami mávající lidi.

Každá kapela, obzvláště s tak dlouhou historií jako mají Visáči, si během doby projde lepšími a horšími časy. Chci se zeptat: jaké období bylo pro kapelu nejtěžší, jaké naopak nejlepší a v jaké fázi se nacházíte právě teď?
Michal Šťástka: Nejtěžší to – dle mého – bylo v letech 1986 až 1989. Tehdy jsme nemohli hrát – ne, že by nás snad přímo zakázali, ale neměli jsme tzv. zřizovatele, což byla jedna z podmínek pro koncertování za bolševika. To jsem si fuckt myslel, že dlouho nevydržíme.
Michal Pixa: No tak to já si myslím pravej opak. Léta, která Savec zmiňuje, byla sice problematická, ale ta euforie v lidmi nahuštěnejchch sálech a klubech to přebila. Já osobně pociťoval krizi v roce před vydání CD Punk! Ta deska vznikala v obrovskejch křečích a v těžký ponorce, která s přestávkami trvala téměř celý rok. Výsledek PUNKU! nám ale vše vynahradil.

Na druhém ročníku Kaplického Randálu se letos po vašem boku představí kapely Tleskač, The Fialky, Pub Animals, Bed Sores, a další. Očekáváme návštěvu kolem 700 lidí. Měli byste pro návštěvníky akce nějaký vzkaz nebo pozdrav?
Visací zámek: Punk's not dead, vy volové! a Visací zámek: Punk is not SWEET!!!! Vy volové!!!!