Na podium divadla si lektorky studia orientálních tanců Farha pozvali také čtyřiadvacetiletou Kateřinu Šafrovou z Prahy, skvělou tanečnici a lektorku, která vyučuje orientální tance i v zahraničí.

Co vlastně znamená jméno Shereen a proč jste si ho zvolila?
Jméno Kateřina je dlouhé a pro cizince je problém ho vyslovit. Bylo proto praktické vybrat si exotický pseudonym. Všechna arabská jména znamenají většinou krásná, sladká, milá a podobně. Myslím, že Shereen znamená Sladká, ale já jsem se nikdy po významu nepídila, prostě se mi líbilo.

Prý jste dřív bydlela v Českém Krumlově, dá se říci, že jste Krumlovačka?
V Českém Krumlově jsem bydlela deset let. Chodila jsem tu na základní i střední školu. Po maturitě jsem se vydala tančit a sbírat zkušenosti do Londýna. Tři roky jsem tancovala v Londýně, pak jsem postupně jela do Indie, Nepálu, Dubaje a přede dvěma roky jsem se vrátila do Čech, abych studovala vysokou školu. Nyní jsem tedy na filosofické fakultě v Praze, kde studuji estetiku.

Jak jste se dostala k orientálním tancům?
Nejdřív jsem to měla jako koníčka. Začala jsem v Č. Krumlově chodit do Farhy, čili Aysha (Dagmar Turnhöferová) byla moje učitelka, od níž jsem získala základy. Pak jsem vyjela do světa. A mezinárodní taneční život vypadá úplně jinak. V Čechách se odehrává na úrovni tanečních kurzů a občasných divadelních vystoupení, kdežto všude jinde je tanec na profesionální úrovni tvrdý konkurenční boj. Navíc se všude, například v Egyptě, Londýně či Paříži, tančí na hudbu s živým orchestrem. Ne na CD jako u nás, ale v Česku na to nejsou podmínky.

Jak dlouho tancujete a jak vypadají vaše tréninky?
Osm let. Od pondělí do pátka jsem ve škole, kde mi na nic jiného nezbývá čas. V pátek po škole běžím na trénink, kdy dávám soukromé hodiny českým lektorkám a v pátek večer odjíždím do zahraničí nebo po Čechách učit. Většinou jsem dva víkendy v zahraničí a dva u nás. Čili defacto trénuji tím, že učím.

Při tanci umíte neuvěřitelně a s velikou výdrží rozkomíhat a roztřást svaly, a to nejenom ty břišní. Jsou na vašem těle vůbec nějaké svaly, které byste nedokázala rozvlnit, rozstřást či jinak rozpohybovat?
Tento tanec je částečně svalová a částečně kroková práce. Práce svalů je důležitá. Ale to se vytrénuje. Pravda je, že mi jedna lékařka testovala podíl svalové hmoty a došla k tomu, že mám svalů jako kulturista.

Čím si vás orientální tanec získal a čím to, že se tak rychle šíří mezi ženami v Evropě?
Začala jsem ho dělat jen tak, až postupně se mi stal koníčkem. A vždy jsem chtěla dělat tanec, ke kterému nepotřebuji partnera. Hlavní přelom ale nastal až v Londýně, kde se pracovalo úplně jinak. Tam jsem se hodně seznámila s egyptskou hudbou. Oblibu mezi ženami má orientální tanec zřejmě proto, že je možné se mu věnovat pro zábavu, relaxaci, ale jsou tam i taneční drill a tvrdý trénink. Každý si v něm najde, co mu vyhovuje.

Když tancujete sólo, jedná se o připravenou choreografii nebo čistou improvizaci?
Já vždy improvizuji, protože pak je to adrenalin. Choreografie připravuji pro studentky, ale pro sebe ne.

Hodně se svým tanečním uměním cestujete, jistě nemáte nouzi o četné zážitky a postřehy. Například jak vás berou jinde?
Z praxe popravdě nemám moc příjemné zážitky. Před měsícem jsem například vystupovala v Londýně pro jednu významnou rodinu a pak z toho byl skandál, protože jsem musela fyzicky inzultovat jednoho dotěru. Moc příjemné není ani vystupovat v arabských zemích, kde na to nejsou zvyklí, tomuto tanci nerozumí a pak se také nechovají tak, jak by si člověk představoval. Fajn je tančit pro diváky z Libanonu a Egypta a pro evropské publikum. Tanec pro podium v minulosti vznikl totiž jenom v Egyptě.

Dá se říci, že obyvatelé některých zemí mají pro orientální tanec větší vlohy než ostatní? Nebo je to všude stejné?
Stejně šikovní všude nejsou. Dá se říci, že slovanské národy jsou více tanečně nadaní než třeba absolventi kurzů v Německu nebo Británii. Ale neznamená to, že když má někdo taneční talent, hned se naučí orientální tanec. Bez důkladného tréninku a cvičení s neobejde nikdo. Orientální tanec se šíří do Evropy a v podstatě dochází k tomu, že každá země si tak vytváří svůj orientální tanec. A řekla bych, že nyní už vzniká i český.