Přesto se nedá v žádném případě říct, že by se jednalo o nezkušené kluky. Čtveřice muzikantů na scéně působí už mnoho let, zažili i několik úspěchů.

The Old Four je jejich aktuální kapitola. Finální? To ukáže až čas. V těchto dnech konečně vydávají svůj oficiální debut – minialbum Jump Into The Grave. Skladby podle slov kytaristy Petra Ouška vznikaly hlavně během minulého roku.

Hned na začátek musím pogratulovat k novým skladbám. Znějí velmi slušně. Jak dlouho jste Jump Into The Grave připravovali?

Díky za kladný komentář, skladby nejsou zcela nové, vznikaly převážně v roce 2009, ale najde se tam i starší flák. Materiál na EP nevznikal cíleně, jedná se o výběr skladeb z koncertního programu, který nám prostě přišel jako zajímavý celek.

Proč jste natočili pouhé EP a ne rovnou celou desku?

Prvotní záměr byl pořídit kvalitní promo nahrávku obsahující pět songů, která by se prezentovala pouze na netu. Výsledek se nám ale zdál nad očekávání, a tak jsme se rozhodli pro oficiální nosič.

Nahrávka má slušný zvuk. Kde jste natáčeli?

Co se týče samotných nástrojů, tak náběry jsou dělané přímo v naší zkušebně. Zpěv, mix, mastering v Českých Budějovicích. Vše pod taktovkou Jirky Klokočky a jeho Kangaroo portable recordings.

Nedávno mi známý z Českých Budějovic říkal, že by se rád podíval na The Old Four, ale že prý hrajete jen v okolí Kletě. Co je na tom pravdy? Jak často jezdíte za hranice regionu. Na jakých zajímavých místech jste například už hráli?

To víš, jak není Kleť v dohledu, jsme ztracení. (smích) Ne, vyřiď známému, ať se občas mrkne na net. Tam najde aktuální informace. Konkrétně za poslední dva roky jsme přímo v Českých Budějovicích hráli šest koncertů. Hrát jezdíme tam, kam dostaneme pozvání, jak v rámci jižních Čech, tak i dále.

O The Old Four se většinou mluví jako o HC kapele. Myslím si ale, že zasahujete i do jiných žánrů. Jak byste definovali vlastní muziku?

Definovat jednoduše žánr, který hrajeme, není uplně snadné. Čerpáme částečně z odkazu klasických thrash/death skupin. Kombinujeme to s modernějším pojetím metalu až po sludge, HC, stoner. Sami tomu říkáme „Boorish Metal Engine“. Určitě bych to viděl tak, že máme blíž k metalu, než k HC, ale co člověk, to názor.

S muzikou, kterou posloucháme, je to také trochu složitější. Záběr je opravdu obrovský. Jako průnik u všech z nás vypíchnu skandinávskou metalovou scénu od Dismember, Entombed, přes Soilwork, Enemy Is Us, Insomnium, až po Katatonia, Amorphis, Audrey Horne, ale je toho mnohem víc.

Třičtvrtě The Old Four hrálo kdysi v kapeleBone Orchard. Byla to ve své době určitě zajímavá doom metalová záležitost. Jak vzpomínáš na roky strávené v této kapele?

Byla to doba opravdu nádherná, na koncerty jsme jezdili vlakem, do studia vlastně také. Kvalitní aparát stál nehorázné prachy, ale nikde se nedalo nic sehnat. Nahrávky jenom na kazetách, CD přehrávače měli jenom největší blázni do elektroniky. Internet a mobily v nedohlednu. I přes tyto „nedostatky“ byla doba mnohem méně hektická. Moc rád a často na ni vzpomínám. Klidně bych si to dal znovu.