Dětský sbor mladé zpěváčky stále přitahuje

Českokrumlovský dětský sbor slavil patnácté narozeniny. Za těch patnáct let mladí pěvci získali řadu ocenění, natočili několik CD a podívali se třeba do Anglie. „Stále mě to velmi baví,“ říká sbormistr a zakladatel sboru Lukáš Holec z Českého Krumlova.

Co vás v roce 1995 vedlo k založení dětského sboru?

Kdysi jsem byl na praxi při vysoké škole u jedné paní v Netolicích. Naprosto úžasně pracovala s dětmi, což mě hodně inspirovalo. Tehdejší ředitel českokrumlovské základní umělecké školy stál dost za tím, aby se tu rozjel dětský sbor, tak jsem řekl, že to zkusím. Začal jsem objíždět různé víkendové semináře, chytat všude možně rozumy. Fakt mě to chytlo. A tím to začalo.

Byly začátky těžké?

To si nemyslím. I když se člověk dost plácal, protože to bylo něco zcela nového. Tehdy nastoupilo hned 40 dětí, což bylo fajn. Už nějakou pěveckou nebo hudební zkušenost měly, takže jsme nezačali od začátku. Tato první generace ale vydržela jen krátce, protože to byly starší děti.

Děti, které do sboru nastoupí, v něm i poměrně dlouhou dobu vydrží. Najdou se ale jedinci, kteří přišli a hned záhy odešli?

Není to časté, ale samozřejmě i to se stává. Některé děti zůstaly třeba jen dva měsíce. Dá se ale říct, že kdo dnes přijde, už ví, jak na tom je. Vyloženě zkusit to jdou děti z první a druhé třídy. Tam se teprve uvidí, jestli je to bude bavit, či naopak.

Stane se někdy, že je ve sboru někdo, kdo na to vyloženě nemá, a vy jste ten, kdo mu to musí sdělit?

Většinou ne. Ty děti se postupně samy vyselektují. Ono jim časem dojde, že neumějí zpívat.

Do Medvíďat, což je hlavní sbor, si pěvce vybíráte z přípravných sborů. Jak je takový výběr složitý?

Ano, do Medvíďat si děti vybírám, ale v podstatě vezmu všechny. Samozřejmě se ale může stát, že se tam bude těšit někdo, kdo na to nemá. Pak to řeším s rodiči. Na jednom letním táboře, kam zveme adepty do Medvíďat, se mi stala jedna nepříjemnost, která pro mě byla varováním, že to nyní řeším s rodiči dopředu. Tehdy jsem oznámil jedné holčičce, že zpěv není dostačující. Rodiče do půl hodiny přijeli a hned si ji odvezli. Asi mě už do smrti budou nenávidět. I s tím se ale musí počítat. Zpívat ve sboru není vůbec jednoduché.

Baví vás i po těch letech dětský sbor? Je náročné ukočírovat takový dav dětí?

Baví mě to. Ukočírovat dav mi nedělá problém. Stejně jako je zabavit a tak. Spíš mě udolává, když se děti neomluví před akcí. Aniž by něco řekly, tak se neobjeví. Vlastní práce je ale neobyčejně pestrá, zábavná a vzrušující.

Je mezi dětmi stále stejný zájem o zpívání ve sboru?

Nemám si na co stěžovat. Myslím, že je zájem od roku 1997 stále stejný. Je pravda, že konkurence zájmových aktivit je stále větší a větší, takže se člověk musí více snažit. Však se také snažím děti ukrást například sportovcům. (smích)