Český Krumlov – Pohodový večer plný žhavé romské muziky, do níž vpadal se svými improvizovanými trylky Jiří Stivín, zažili v úterý večer na terase Hotelu Růže všichni, kdo si nenechali tento výjimečný zážitek ujít.

Muzikanti sklízeli ovace nejenom od posluchačů na terase, ale také zdola z řeky Vltavy, od projíždějících vodáků. „Byl to dobrý nápad uspořádat tento koncert. Večer se povedl,“ pochvaloval si Antonín Matzner, dramaturg Festivalu komorní hudby Český Krumlov, který koncert Jiřího Stivína a Gypsies Krumlov pořádal. „Napadlo mě dát cikánskou kapelu Cindži renta dohromady s Jiřím Stivínem, když jsem seděl v Cikánské jizbě, kam rád chodím a kde tato kapela často hraje. Tehdy pak lidi tančí i venku před hospodou na ulici. Žádnou společnou zkoušku s Jirkou Stivínem před koncertem neměli. Setkali se až teď , a hrají,“ dodal s úsměvem.

Kapela Cindži renta, která pochází z Českého Krumlova, hrála jak o život, takže krátká pauza v nepřetržitém přívalu muziky přišla vhod, aby posluchači nabrali dech.

A potřeboval nabrat dech i Jiří Stivín? Nevypadal na to, když po koncertu balil a spěchal zpátky do Prahy.

Jak se vám dnes s muzikanty Cindži renta hrálo?
No skvěle. S takovouhle partou se hraje dokonale, tam jsou ty správné spodní proudy. Nebo já nevím, jak se vám to zdálo? Hezky hráli, ne? Bylo společné souznění, bylo to moc příjemné, fajn.

Střídal jste hudební nástroje, jak je vaším zvykem. Které to byly?
Soprán saxofon, flétna, zobcová flétna a to je asi všechno. Jo, a roura od hajzlu.

Kolik nástrojů máte doma?
Tak dvě stě tři sta, já to nepočítám. Mám nástroje udělané ze všeho možného, z různých materiálů.

Jak to děláte, že máte takovou výdrž celý koncert foukat do nástrojů, a to v nemalém tempu?
Já žádnou výdrž nemám. Muzikanti kapely Mokrý hadr (Cindži renta) mají větší.

Umíte hrát nosem. Pokud mě zrak nešálil, předvedl jste to i dnes…
No, to jen tak z legrace, aby se neřeklo…

Jak to děláte?
To se fouká nosem – to byste uměla taky.

Cvičíte doma hru na všeliké ty vaše normální i podivné nástroje? Jak často a dlouho?
Ne, prosím vás. V mém věku? Ještě to tak.

Můžeme se těšit , že zase do Krumlova přijedete?
Je to na Krumlovských. Když mě pozvou, budu tady pečenej, smaženej – třeba od zítra (smích).