Pro devatenáctiletého Alexandra Pilipenka z Kaplice jistě vášeň, které propadl. Pod nickem Neires vypustil do světa své debutové dílo pojmenované První úder.

Vydal jsi svoji první desku První úder. Můžeš ji představit?

První úder je projekt, do kterého jsem chtěl vložit část svých pocitů, nálad a hlavně takovou tu energii, která posluchače tohoto žánru chytne za uši. Myslím si, že se to povedlo. Nevím tedy, jak je to s tím „chytáním za uši“, ale ta energie, nálada a pocity tam určitě jsou. Každý interpret, který na této desce hostoval, do toho vložil taky kousek sebe. Takže ty nálady a energie se určitě trochu promíchávají, ale tím podle mě každá skladba dostává větší rozměr.

Jak už je zmiňováno, album nese název První úder. Jak jsem se k názvu dostal. Chtěl jsem za tu svou dobu skládání, tedy něco kolem dvou let, dát ven nějakou hromádku instrumentálních skladeb spojených s vocals (zpěvy, pozn. red.) jiných interpretů. A tím, že to byl vlastně první projekt, takové to první „halo“ do světa, které jsem takto zkompletoval, tak jsem ho nazval právě První úder.

CD vzniklo komplet v tvé produkci? Takže i vydání?

V mé produkci jsou všechny skladby, až na jednu. Je to skit - interlude, na kterém se podílel známý producent z Blind Deaf Records - Dysmusax. A co se týče vydání, nežádal jsem žádný label k oficiálnímu vydání. Dal jsem tento projekt zdarma ke stažení, protože si myslím, že nejsem na takové úrovni, za kterou bych mohl požadovat nějaké finance.

Na Prvním úderu máš hned několik hostů. Podle čeho probíhal jejich výběr?

Výběr hostů zařídili především moje uši. Mám tam interprety, talenty, které znám déle, a se kterými mě spolupráce baví. Jsou tam ale i hosté, které jsem oslovil poprvé, například Nironic. Potom už to bylo vše jen na domluvě.

Připravuješ už novou nahrávku?

Určitě už na něčem pracuji, ale nechci kolem toho dělat promo, protože čas je drahý a já nevím, jak to bude všechno probíhat. Každopádně nespím.

Jak těžké je dělat hip hopovou muziku?

Záludná otázka. Určitě to nemůžu srovnat s tvorbou jiného žánru, protože jsem sám jinou muziku neskládal. Ale můj pohled na složitost je takový, že hip hop dnes dělá, nebo se snaží dělat spoustu lidí, takže to podle mě složité není, ale né každý má to velké T, ten Talent. Dále už záleží na kvalitě, co se týče melodie skladby, zvuku a tak dále.

Má tady hip hop své posluchače?

Hip hop je určitě rozšířená a hodně nakažlivá „nemoc“. Najde se spousta posluchačů tohoto žánru, ať už jsou to lidé, co si hip hop poslechnou sem tam, nebo ti takzvaně věrní fanoušci.

Koukal jsem, že je v regionu poměrně dost raperů, což mě překvapilo. Kolik je tady podle tebe ale opravdu schopných jmen?

Jak říkáš, v regionu najdeš spoustu raperů, ale je to právě tak, že si člověk obleče New Era čepku, napíše track bez hlavy a paty, dá to na net a vydává se za toho rádoby rapera. Je to těžké najít tu někoho s talentem. Nicméně člověk s T určitě je, je z Českých Budějovic a říká si Chason.

Hip hop je specifický tím, že si lidé mezi sebou vypomáhají. Navzájem si hostují na svých deskách. Máš nějaký vzor, se kterým bys chtěl jednou něco natočit?

Vzor, nebo spíš vzory určitě mám. DJ Wich, bůh hip hopu v České republice. Určitě je takovým mým snem s tímto všemohoucím spolupracovat, co se týče beatmakingu. Slovenský Ego, člověk, co má prostě „ pi“. Fosco Alma, šaman lyriky. A určitě mnoho dalších.

Posloucháš i jinou muziku?

Hip hop, RnB a vše v podobných příchutích, zaplňuje moji paměťovou kartu určitě nejvíc, ale našel bys tam i chytlavé melodie electro, dance a hard style.

Hip hop není jen hudba, ale i životní postoj. Přesto, nemáš někdy pocit, že u některých lidí jde spíše o pózu, než o muziku samotnou?

Určitě. Těch takzvaných pózerů je kopice a přijde mi, že se ta hromada zvětšuje. Každopádně jsou lidi, kteří mají hip hop opravdu jako svůj životní postoj spojený s hudbou jako takovou a těm posílám respekt.