Půlrok pekelné práce. Ačkoli má na kontě kvanta hudby k dokumentům, pohádkám, divadelním hrám i znělku pořadu 13. komnata, muziku ke komedii skládal poprvé. A úvodní větou Ladislav Faktor, známý hudebník a podnikatel, postihl, čím si prošel bějem příprav filmu Tady hlídám já.

Režisér Juraj Šajmovič mladší oslovil několik skladatelů a vybral si právě známého Jihočecha. Faktor natočil několik nápadů, ty se líbily, a tak jeho jméno figuruje v titulcích komedie s Lukášem Vaculíkem či Simonou Stašovou.

„Scénář se mi líbil, jen mě  od začátku brala lehká hrůza, protože dělat komediální hudbu je ze všeho nejtěžší. Zjistil jsem, že je obtížné, aby byla dostatečně lehká a sdělná. Musí mít jednoduchou, čistou a zapamatovatelnou melodii, která zároveň nesmí rušit," říká 55letý Ladislav Faktor.

Hlavní motivy složil čtyři. Ten klíčový  vznikl rychle, v USA, kde loni strávil celý prosinec. „Měl jsem s sebou miniaturní studio, laptop a malé klávesy a tam mě to napadlo," popisuje. Skládání je pro něho v prvé řadě zábava, filmovou hudbou se člověk uživí jen těžko. Přišly ale chvíle, kdy se relax změnil v dřinu.

Vše nahrával sám

„Stalo se snad padesátkrát, že jsem přišel do studia, tam jsem čtyři hodiny bloumal 
u piana a pak odešel do hospody. Skládat nelze mechanicky, musíte mít den. Naštěstí za půlroku přeci jen přijdou chvíle, kdy člověk něco natočí," vysvětluje Faktor.

Všechno si nahrál sám. 
I když ve filmu zní symfonický orchestr, jde o jeho práci. Mnohem raději by natáčel 
s živými muzikanty, jenomže tolik peněz producenti komedie neměli. „Jsou místa, kde zní 30 nástrojů přes sebe, musel jsem nahrát jeden po druhém," nastiňuje s tím, že novinku pro něho představovala práce s prostorovým zvukem 5.1, který ho nadchl.

Náročný byl i závěr, kdy se jednotlivé pasáže míchaly dohromady. V Česku jsou jen dvě místa, kde se takzvaný mix filmové hudby dělá, Barrandov a televize. „ Je to masakr: nad sebou běží 90 zvukových stop a v šesti kanálech," podotýká.

Kromě hodiny hudby k nové komedii se v poslední době podílel na dalších snímcích. Složil například muziku ke dvěma celovečerním dokumentům od režiséra Viliama Poltikoviče. První se jmenuje Když kámen promluví a zachycuje osobnost Jaroslava Duška, druhý ufo v Peru.

S vlastní deskou váhá

„Vilda kontaktuje tamní kmeny a zabývá se mystickými věcmi, třeba tím, jak šamani požívají Ayahuascu, omamný nápoj a pak mluví 
s mimozemšťany. A Jarda Dušek? Je moc zajímavý, několikrát jsme se potkali, je 
s ním velká sranda a zároveň je velmi bystrý," líčí majitel rozhledny na Kleti.

Další skládání ho čeká v zimě. Nyní ho ale spíš vábí živé hraní. Motivaci našel o víkendu na Jihočeském jazzovém festivalu, o němž mluví 
v superlativech. „Vždy, když vidím senzační hudbu, mám trhání se do něčeho dát. Žádný konkrétní plán jsem ještě nevymyslel, chci se hudbou víc bavit než do ní vlítnout na plný pecky. A musel bych moc cvičit," směje se.

Koneckonců profilové album by si zasloužil. Přiznává, že materiálu má hodně, přesto chce ještě počkat. Pravděpodobněji se proto jeví vize, že si s někým občas nezávazně zahraje. „Přemlouvají mě, abych vystoupil na jazzovém festivalu, to ale znamená čtyři měsíce cvičit," podtrhuje.

U čeho nyní odpočívá především, si člověk všimne, jakmile vstoupí k němu do studia. V jednom rohu pohár 
z turnaje, o stěnu opřené hole. „Kolikrát jsem ve studiu dvanáct hodin denně, to už je otrava a otročina. Teď v létě se snažím trošku sportovat, takže hraju golf, a když už mě natáčení štve, vezmu hůl a odpálím míček," dodává se smíchem.