Jedno z takzvaných Wintonových dětí, Asaf Auerbach, navštívil ve středu Český Krumlov.

Narodil se v Izraeli, v roce 1930 se jako dvouletý přestěhoval s rodiči do Československa. Jisté smrti v koncentračním táboře unikl speciálním vlakem sira Nicolase Wintona vypraveného z Československa do Anglie.

V současné době doprovází výstavu přednáškami pro školní mládež. Českokrumlovskému deníku odpověděl na několik otázek.

Židovský národ je pronásledován mnoho staletí. Někdy se říká, že je to trest za ukřižování Ježíše. To mi ale připadá jako výmluva a záminka…
Tyto pogromy a podobné věci prý probíhaly ještě dávno před tím, než se Ježíš narodil. Ale ono je to tím, že někdy politici potřebují na někoho něco svést. Když je bída, nezaměstnanost a podobně, a tak potřebují někoho, koho označí jako viníka.

Pravdou je, že Židé bývali často pro mnoho lidí také silnou konkurencí. Vždyť vyberme jakýkoliv druh lidské činnosti a umu a ve světové špičce najdeme vždycky někoho židovského původu. Řekněte mi, čím to je?
Vzděláním. Každý chlapec se musel od čtyř let učit studovat bibli, talmud a mnoho jiného, a to v dobách, kdy tady ještě neexistovala ani čeština. Bylo nepřijatelné, aby židovské dítě neumělo číst!

A pak bych to viděl ještě v takové soudržnosti…
Vždycky, když je někdo napadaný, drží pohromadě. To je dané i v bibli jako základní morální povinnost.

Jaké to bylo, když jste se ocitnul coby dítě zčistajasna v Anglii, v cizím prostředí? Co například angličtina?
To nebyl takový problém. Ve věku jedenácti dvanácti let se dítě naučí cizí jazyk poměrně rychle.

Po návratu z Anglie jste se setkal s rodinou?
Ne, rodiče zemřeli v Osvětimi. Bratr se vrátil z Anglie také, ale bydlel v Brně. Já žil v Praze u babičky, která přežila Terezín, takže jsem na tom byl přece jen o něco lépe, než ti, kteří tu pak skončili v sirotčincích.