Stav kaple betlémské v Besednici, která náleží Československé církvi husitské, nebyl dobrý. Omítka zvenku i vevnitř se loupala, strop hyzdily praskliny. Podlahu pokrývaly koberce, pod nimiž se rozlézala plíseň. Kapli poslední rok už prakticky nikdo nenavštěvoval. A tak nad ní visela otázka: Co s ní bude dál? Nabídnout ji městysi Besednice?

„Znal jsem historii kaple, a bylo mi to moc líto,“ svěřil se Karel Filip, který jako farář církve husitské dostal Besednici na starost po Novém roce. „Bylo mi to líto zejména kvůli manželům Tetenkovým, kteří se o vybudování kaple před 65 lety zasloužili.“ Budování kaple se obětavě věnovali ředitel základní školy Tetenka se svou chotí. „Kaple bylo škoda, tak jsme se ji ještě pokusili zachránit.,“ vyprávěl bratr Karel Filip. Využil na to peněz, které byly na účtu, a zbytek prací provedl s pomocí dobrovolníků svépomocí.

„Koberce s igelity, které byly pod nimi, jsme vyházeli, co šlo, jsme opravili,“ vyprávěl Karel Filip. „Myslel jsem si, že to jenom tak opravíme zvenku, a budeme konat bohoslužby pouze v malé boční místnosti a venku na zahradě, ale pak jsme pokračovali i v interiéru. Nechali jsme vymalovat a zbytek jsme dělali hodně svépomocí. Pracovali jsme tu prakticky každý čtvrtek. Zedničilo se a natíralo, všechno se muselo očistit.“

Brigádníkům farář za jejich dílo poděkoval v sobotu na slavnostním díkuvzdání v kapli, kterou navíc nově zdobila křížová cesta v podobě obrazů od výtvarnice Ditty Kůtové.

Ditta Kůtová z Ledenicka byla s umístěním křížové cesty spokojená. „Oslovil mě pan farář, který býval ředitelem v dílně Nazaret, kde pracuji. Původně jsem na jeho popud začala dělat křížovou cestu keramickou, která by mohla být venku.“ To bylo ještě před opravami kaple betlémské, až pak faráře napadlo, že by ta křížová cesta mohla vylepšit interiér kaple. „Protože ale tvorba keramické cesty má své limity, začala jsem souběžně ještě malovat další křížovou cestu olejem,“ líčila Ditta Kůtová. „A nakonec jsme zjistili, že ta je sem mnohem lepší.“ Obrázky čtrnácti zastavení křížové cesty po zarámování krásně doplnily původní grafiku – dvě vyobrazení Ježíše Krista – na zdi za oltářem.