Ta již pravidelně předvádí zdobení kraslic nebo výrobu doudlebského pečiva. Spolupracuje s Jihočeským i jindřichohradeckým muzeem a snaží se pro příští generace zachovat dávné jihočeské lidové tradice.

Odkdy jste se malování vajíček začala více věnovat?

Začalo to v dětství, kdy mě maminka naučila základní vzory vajíček, které sbírala po vsi, protože byla učitelka kolem Bošilce. A babička mě zase učila plést různé věci ze sítiny.

Díky ní jsem se zase dostala ke slámě. Kdysi jsem chtěla pracovat s hrnčířskou hlínou, ovšem to se mi nepodařilo, tak jsem začala dělat těsta. A ta vycházela z Jidášů a tradičních obřadních pečiv.

Na jaké vzory kraslic se specializujete?

Zaměřuji se na jižní Čechy, čili tři oblasti s odlišnými motivy. Ovšem vždy je to zdobení voskovou kapičkovou batikou. Kraslice jsou trochu jiné na Doudlebsku, na veselských blatech a jinačí i na blatech kolem Jindřichova Hradce – kolem Jarošova. Vzorů na kraslice je hodně. Mají určitou svou charakteristiku.

Čím se zdobení v těcho oblastech liší?

Například na doudlebské kraslice ženy malovaly hodně větviček, napučených větviček, drobounkých kvítečků, ale ne moc výrazných. Typické je i dělení na třetiny, kdy jsou velké plochy na vajíčku malované bíle. Na blatech byly oblíbené zase spíše květinové motivy, ale i spojené s motivy Doudlebska, protože jak lidé migrovali, vzory se propojovaly.

Jindřichohradecká blata jsou specifická zvláštním druhem kresby. Jemňounkou kraječkou, až filigránskou prací. Malovala se tenoučkým špendlíčkem, kolikrát i zbrušovaným. Zajímavostí jindřichohradeckých kraslic, tedy jarošovských krajek, byla vždy jedna velká krajka na jedné straně vejcete a na druhé byla zase jiná. Nebo se malovala jiná na špičku a jina na spodek vajíčka.

To jsou zvláštnosti, o kterých se moc dlouho nevědělo, nebo se vyskytovaly v odborné literatuře sporadicky. Když jsem hledala v odborné literatuře, nacházela jsem jenom samá slovácká vajíčka, valašská a podobně, ale hradecká velice málo.

Takže čerpáte poznatky také z různých pramenů…

Dala jsem si za úkol pro příští generace zachovat právě tyto jindřichohradecké krajky. Tak jsem se před lety pustila do pátrání po jejich vzniku a původu. Tím jsem se dostala do jindřichohradeckého muzea, kde jsem si vytahovala vzory a dělala podle nich repliky.

Také jsem čerpala v Jihočeském muzeu, dokonce jsem jezdila i k různým sběratelům, do depozitářů a sbírek, i do terénu, vzory jsem si vytahovala i v Národním muzeu v Praze. Tak jsem nasbírala přibližně 80 vzorů, a po příjezdu domů jsem z nich přesně v barvách udělala repliky. A teď máme v plánu právě s Muzeem v Jindřichově Hradci to publikovat, i s fotografiemi a rozkresy, aby se to dostalo do povědomí lidí.

A jak se zdobila vajíčka na Českokrumlovsku?

To spadá do oblasti Doudleb. Tady bývala velice známou malérečkou paní Husarová z Křemže. Měla specifické kraslice, které se dnes v podstatě už nevyskytují. Fantastické kraslice vytváří Iva Stará z Českých Budějovic, která se to do ní naučila. Jsou to ojedinělé kraslice. Iva měla štěstí, byla snad jediná, která se s paní Husarovou sblížila a díky tomu se tyto vzory zachovaly.

Jaký druh zdobení předvádíte dnes tady v galerii?

Také voskovou batiku, ale je to obrácený postup malby. Klasická kraslice se začíná zdobit na bílé vajíčko, a pak se různě překrývá barvami od nejsvětlejší po nejtmavší, mezitím se vždy domaluje vzor. Toto je obrácená technika, takže na bílé vajíčko namaluji vzorek – jsou to zelová vajíčka, protože kdysi se barva smývala z vajíčka vodou z kyselého zelí, proto zelová.

Dnes se to nahrazuje octem, takže když je vajíčko namalované, vezme se vatička, ocet a vymyje se doběla. A pod voskem zůstane barva. Lidé si dnes pomáhají barevnými voskovkami, to ale není ono. Vtip je v tom, že při tomto mém postupu se barva nedá úplně vybělit a vajíčko tím získá patinu.

Jaký vosk používáte?

Kdysi jsem malovala včelím voskem, jenomže dnes k němu mám dál, dědeček už dávno není a včely také ne, tak jsem začala dělat se svíčkou a parafínem. Parafín se krásně rozleje a vlastně i to vajíčko jako by naleští.

Zdobíte rozmanitá vejce – kachní , husí…?

Ne, já dělámklasiku, jenom slepičí. A hlavně musejí být bílá. Těžko se shánějí. Jezdím si pro ně až k Táboru. Komerce způsobila, že se bílá vejce u nás shánějívelice těžko.

Dostáváte je už vyfouklá?

Ne. Já si je vyfukuji sama. Maluji na plná syrová, aby se lépe potápěla do barvy. To se mi osvědčilo. Až teprve celou namalovanou kraslici vyťukám a vyfouknu. Už jsem to poradila hodně lidem.

Poradíte čtenářům, jak na to, aby se jim na vajíčka pěkně chytala barva?

Záleží na skořápce vajíčka, to je podstatné. Protože některá struktura vajíček je špatná. Já už to dnes mám v ruce, takže vím, jak má vajíčko přibližně vypadat. Mělo by být hladké, nemělo by mít takové ty pucky a bubliny. Vajíčko se musí umýt. Ale ne v jaru. To v žádném případě, to udělá film a pak se to špatně chytá.

Nejlepší je mýt ho pod horkou vodou. Chvilku ho promnout v ruce, vysušit. A když chci, aby hodně dobře chytala barva, musím mít pořád suché ruce. Nenamazané krémem. Proto mám kolikrát na Velikonoce ruce jako struhadla, jak si je pořád myji.

Víte, kolik vajec už jste ozdobila?

No to už bych ani nespočítala. Některé roky jsem malovala až 500 vajec. Teď už méně. Maluji jenom před Velikonocemi. Takže na těch 500 vajec jsem musela mít vejce už v lednu a pak jsem malovala, jak to šlo. Letos jsemzačala později, protože jsem bílá vejce nemohla sehnat. Zajímavé je, že všude v zahraničí narozdíl od nás bílá vejce vidíte.

Pořád vás to baví?

Je to hezká práce, člověk si u toho odpočine. Vymýšlí vzorek a nepřemýšlí o hloupostech. Je to uklidňující a relaxace.