Pro Miroslava Bočka je příběh nostalgickou záležitostí. „Byl jsem taky hodný kluk z Vltavy,“ vysvětluje k fiktivnímu příběhu čtrnáctiletého Davida, kde je prý ale řada věcí autobiografická. „Měl jsem vztah k přírodě, na sídlišti bylo dost obtížné najít si vyžití,“ vzpomíná. Něčím ho ale fascinovalo. „Bylo jako džungle lidských osudů a příběhů a mě bavilo ty lidi pozorovat,“ vypráví Miroslav Boček.

Oproti dnešní Vltavě je ta jeho ale temnější. A odehrává se tam šikana. Miroslav Boček v knize jmenuje její skutečné aktéry. „Jsou to reálné postavy, i jména sedí,“ říká. Sám naštěstí takové příkoří nezažil, ale viděl ho tak jako puberťák David. Ten v knize zažívá i první zamilování, poslouchá Björk a potýká se s problémy dospívání. „Dnes prožívají podobné věci. Jediný rozdíl je v informačních technologiích. My zase měli tetris,“ myslí si 38letý autor.

K novele si „odskočil“ od románů, které plánuje. Pracoval na ní tři čtvrtě roku. K psaní prý ale sám Björk neposlouchá. „Potřebuji absolutní klid. Vadí mi i to, co se děje za dveřmi. Nejsem schopen psát v kavárně nebo venku v přírodě. Musím se soustředit na příběh a postavy,“ vysvětluje úskalí své tvorby. Čas i prostor si ale najít dokáže. Nepracuje na plný úvazek, a tak si na tvorbu v měsíci týden najde. „Tři dny mi ale trvá, než se do toho položím,“ vysvětluje muž, pro něhož je prý psaní droga.

Právě pracuje na psychologickém románu.