Mimořádné objevy přivezli ukázat do Českého Krumlova badatelé ze šestnácti evropských a světových zemí.

Jeden z nich, českokrumlovský rodák Petr Klapka světu znovunalezl několik zcela zapomenutých divadel ve Francii. Druhý, Ondřej Macek, muzikant žijící v Českém Krumlově, představil v pátek večer v zámeckém barokním divadle zcela zapomenutou tři sta let starou operu Herkulova smrt.

Oba dva svedla dohromady jak láska k historii, tak i Nadace barokního divadla, která v těchto dnech v Českém Krumlově pořádá osmý ročník mezinárodní konference Svět barokního divadla. Podle kastelána zámku a jednatele nadace Pavla Slavka je Český Krumlov laboratoří historických zámeckých divadel. Zdejším baroknímu divadlu se totiž ve své zachovalosti vyrovná jen málokteré jiné ve světě.

„Každý rok máme určité hlavní téma konference, od principů mechaniky barokního jeviště, baletu a scénografie až k letošní otázce využití historických divadel,“ upřesnil Slavko.

Jednoznačným kladem, který si mimo jiné může Nadace barokního divadla připsat, je určité odchování nebo proškolení některých dřívějších spolupracovníků, studentů a dnes už i řádných profesorů právě v Českém Krumlově.

Někteří z nich dnes už působí jako externí spolupracovníci nadace a dokonce objevují nová divadla. To je příklad Petra Klapky. Ten objevil několik soukromých dochovaných divadel ve Francii, které nebyly doposud zmiňované v žádné literatuře. Ve vědeckém světě věc velmi ceněná.

„Já jsem působil jako průvodce na českokrumlovském zámku asi osm let,“ řekl Petr Klapka. A protože si za manželku vzal dívku z Francie, bylo pak bádání právě tam jeho dalším logickým krokem.

Petr Klapka začal své hledání ztracených a zapomenutých divadel na internetu. „Věděl jsem o třech, které měly své internetové stránky. Od těch jsem se odrazil dál,“ zavzpomínal včera Klapka. Někteří majitelé objektů se navzájem znali a informace o sobě Klapkovi navzájem poskytli. Jiní o slavné minulosti části svých objektů buď netušili nebo ani nevěděli, že existuje někdo, kdo má také něco podobného.

„Objekty divadel většinou ještě stojí, problém je v tom, že často nebyly umístěny přímo na zámcích, ale například v zámeckých zahradách nebo blízkém okolí. Majitelé se o ně většinou příliš nestarali,“ doplňuje Petr Klapka s tím, že zveřejnění pravého původu a historie těchto staveb může například jejich majitelům pomoci při hledání peněz na opravy.

Od divadla k operám

Podobné bádání má za sebou i hudebník Ondřej Macek. Vloni předvedl v Českém Krumlově světovou premiéru opery od Antonia Vivaldiho Argippo. Její notový zápis po tři sta let ležel v řezenském archivu a odborníky byl považován za dávno ztracený.

O rok později přivezl Ondřej Macek do českokrumlovského barokního divadla další znovuobjevený skvost. Herkulovu smrt. Tu napsal Niccolo Porpora, svoji premiéru měla v roce 1711.

Proč si Ondřej vybral právě Porporu? „Já se snažím vybírat slavné skladatele té doby, kteří jsou dnes takřka neznámí, ale ve své době to byly veličiny. To znamená, že to nemohli být špatní skladatelé. Naopak, mnoho z nich bylo tehdy slavnějších než ti, jejichž díla se hrají dnes. Akorát historie je k nim nespravedlivá,“ okomentoval před pátečním večerním představením Ondřej Macek.

Niccolo Porpora školil největší pěvce všech dob

Niccolo Porpora, současník Bacha, Vivaldiho či Händla, byl ve své době považován za velkou kapacitu v oblasti opery a zpěvu. Sám skládal, ale také i zpíval. Niccolo Porpora se narodil v roce 1686 v Neapoli, kde vystudoval i hudební konzervatoř. Po uvedení jeho první opery Agrippina v roce 1708 následovalo poměrně dlouhé období úspěšné tvorby mnoha operních děl. Nicméně jeho trvalá proslulost spočívá hlavně na jeho nepřekonatelné výuce zpěvu.

Obrovský věhlas získal hlavně v pedagogické činnosti. Školil například pěvce Farinelliho, kastráta dodnes považovaného za největšího zpěváka 18. stolení, ne-li všech dob. O něm se traduje, že jeho zpěv není v lidských silách napodobit. Při natáčení životopisného filmu o Farinellim musely jeho party zpívat operní pěvkyně.