Principem Play je hra. Staví na fantazii, hrát si s exponáty se vyžaduje. Petr Nikl rozdělil písecké Play, které ve Sladovně potrvá do 25. srpna, do tří okruhů. V prvním patře,  části Vysoké trámy, prostor zatemnil. S vodou a světlem si pohrává fontána libosti, k hře zve i dřevěné kolo, které zní podle toho, jak se šlape. Zaujme camera obscura i projekce, jež odráží dění v sále.

V prostoru Nízké trámy vystavěl Nikl orchestřiště. Zařadil do něho repetitor zvuku, dva nástroje na principu africké kalimby, instrument inspirovaný xylofonem, trubku chřestýš, která má uvnitř slupky z pistáciových oříšků, jejichž zvuk připomene deštný prales či příboj. Pobaví také křeslo s optickou deskou, která zvětší hlavu do obřích rozměrů.

Sál Bílé trámy se proměnil v Leporelohru. Staví na fenoménu knihy, pracuje se s papírem. Návštěvník zanechá u kovového kola barevnou stopu, do rejdiště čar se vnoří u upraveného šicího stroje.

Podobně jako u předchozí výstavy ve Sladovně, Cesty do neznáma, která zlákala 7000 lidí,  si děti a dospělí sami tvoří atmosféru, která je pobízí spoluhrát a naslouchat si. „Hra je základní způsob, jak objevovat svět. Když si člověk hraje, prožívá radost, učí se nové věci lehce a stejně lehce tvoří. Děti to umí přirozeně. Jak rosteme, dar hrát si často ztrácíme. Play je jednou z možností, jak v sobě dítě oživit," řekla ředitelka Sladovny Tereza Dobiášová.