Výjimečný zážitek slibují letošní Velikonoce všem návštěvníkům Českého Krumlova. V neděli odpoledne, přesně od 14 hodin v klášterní zahradě odehrají herci a členové Společnosti pro zachování hořických pašijových her představení, které doposud lidé mohli na vlastní oči vidět pouze a jen v hořickém přírodním amfiteátru.

Letos poprvé, a snad ne naposledy, se tedy Pašijové hry odehrají ve skutečném velikonočním čase, tedy v době, do které patří. Klasickým termínem hořických her totiž bývávala tradičně půlka léta. A to především kvůli počasí. Koneckonců, není se čemu divit. Vždyť ještě před dvěma dny, na Zelený čtvrtek, padal ve vyšších polohách některých částí regionu mírný poprašek sněhu a po ránu stála rtuť teploměru zimomřivě na pouhopouhé nule.

„Právě počasí bylo hlavní brzdou nějaké změny termínu,“ okomentoval předseda Společnosti Vítězslav Kučera. „Ale vloni jsme se byli podívat na podobné představení ve Žďáru nad Sázavou, kde je hrávají také o Velikonocích a na ně se přišlo podívat šest tisíc lidí!“

Poprvé jinde, než v Hořicích

Lidé ze sboru poměrně dlouho přemýšleli nad tím, kde a kdy hrát Pašije mimo klasický hořický termín. Ovšem po takovém zážitku se rozhodli vyzkoušet právě Český Krumlov.

Současný herecký ansámbl tvoří zhruba 60 až 70 lidí především z Hořic na Šumavě, Kájova, Horní Plané a dalších míst. „Nejmladšímu herci je deset let, nejstaršímu 86. Tím úplně nejstarším býval František Kropík z Kájova, který se dožil devadesáti let,“ doplnil Vítězslav Kučera.

Lidé ze sboru poměrně dlouho přemýšleli nad tím, kde a kdy hrát Pašije mimo klasický hořický termín. Ovšem po takovém zážitku se rozhodli vyzkoušet právě Český Krumlov. Město jim vyšlo vstříc a navíc velikonoční představení podpořilo grantem.

Současný herecký ansámbl tvoří zhruba 60 až 70 lidí především z Hořic na Šumavě, Kájova, Horní Plané, Polné a dalších míst. „Nejmladšímu herci je deset let, nejstaršímu 86. Tím úplně nejstarším býval František Kropík z Kájova, který se dožil devadesáti let,“ doplnil Vítězslav Kučera.

Právě Kájov zásobuje herecký soubor už dlouhá léta především mužskými představiteli rolí. A jak zdejší chlapi vzpomínají, dostávali se k Pašijím často náhodou, nebo skrze nečekané situace.

„Když jsme pořádali kájovskou přehlídku heligonkářů a vždycky na začátku bývala nějaká hraná scénka,“ zavzpomínal například Jan Červ.

„V hledišti seděl pan Kropík, což býval dlouholetý člen pašijového souboru. Když scénka skončila, přišel ke mně, poplácal mne po rameni a řekl: Tak, a já už má za sebe náhradníka. Několikrát jsem vystřídal různé role, ale po jeho úmrtí hraji roli Nikodéma.“

Podobně přivedl František Kropík do souboru i Gerharda Scherhaufera, což byla pro soubor velká trefa, jak kvůli herectví, tak i díky jeho šikovným rukám. Vždyť například zvedání kříže a jeho kotvení ve speciálním patentu vymyslel a stvořil právě on.

Zvednout a postavit těžký dřevěný kříž a na něm ještě k tomu takřka osmdesátikilogramového člověka není nic snadného. Je nutno navíc zajistit i bezpečnost všech přítomných. Na postu hlavní role se střídají František Hladký a Martin Fejfárek, který Ježíše zahraje v českokrumlovské klášterní zahradě.

Kristův příběh nezevšední ani po letech

Od roku 1993 hraje hlavní roli Ježíše Krista František Hladký z Hořic na Šumavě. Ten před lety také stvořil i logo Pašijových her.

Nezevšedněl vám už pašijový příběh za tolik let?

Ne. Člověk kolikrát něco podobného, co se píše v bibli, zažije i během svého života na vlastní kůži. Mě Pašije daly mnoho. Jsem výtvarník a do svých soch dávám i to, co jsem díky nim získal, co mne oslovilo.

Zradil vás už někdo tak, jako Ježíše Jidáš?

Takhle ne, většinou jsou to spíše různé finanční prkotiny, kdy odvedete nějakou práci a někdo vám za ní nezaplatí. Podobně ale by zrazen můj děda, který bojoval za druhé světové války v Normandii.

Jidáš je všeobecně považovaný za negativní postavu, přesto ale kdyby Ježíše nezradil, nenastalo by asi to, co se později stalo, tedy zmrtvýchvstání, vykoupení našich hříchů a tak dál. Nedá se tedy považovat jeho zrada svým způsobem i jako kladný čin?

Jidáš byl jedním z apoštolů. A pro nějakých třicet stříbrných zradil. Ježíš věděl, že na smrt půjde, to už říkal i při poslední večeři. Možná, kdyby se tenkrát mezi sebou dokázali domluvit Pilát i Herodes, dopadlo by vše jinak. Kdo ví?

Svého času se proslýchalo, že už hrát nebudete?

Budu. Toto velikonoční představení sice odehraje kolega, ale v létě vystupovat budu. Jezdí totiž za mnou různí fanoušci i ze zahraničí a já je nemohu zklamat.

Připomínka historie

První oficiální uvedení z novodobé historie se váže k roku 1816, kdy Paul Gröllhesl, tehdy hořický občan, povoláním tkadlec, sepsal hru s názvem Utrpení a smrt našeho Pána Ježíše Krista - truchlohra o pěti jednáních s předehrou.

Nadcházejících 24 let hrávali hru místní obyvatelé především v sálech zdejších hospod. Představení se sice konala bez kostýmů a hereckých hvězd, ale možná právě proto si vydobyla obrovskou oblibu. Ta vedla k tomu, že obec k tomuto účelu postavila zvláštní divadlo.

Budova divadla byla k plnému provozu otevřena 25. června 1893. Na délku měřilo 80 metrů a široké bylo skoro patnáct metrů. Pojmout mělo až 1500 diváků! Však jen první rok po jeho otevření je navštívilo 40 000 lidí.

V roce 1897 tady dokonce natočili na toto téma první celovečerní film i američtí filmaři. Hrálo se ovšem nejen novozákonní téma ukřižování.

Slovo pašije pochází z latinského slova passio, což znamená utrpení. Pašijové hry tedy znamenají ztvárnění příběhu o utrpení Ježíše Krista během posledních dní jeho života.

Klasické schéma tohoto příběhu vychází z biblických evangelií a obsahuje: Poslední večeři s učedníky Krista, Rozjímání v zahradě Getsemanské, Zajetí a Soud u Velké Rady, Soud u krále Herodese a Piláta Pontského, Odsouzení a Křížovou cestu, ukončenou Ukřižováním Ježíše Krista a jeho mrtvýchvstání.

Délka představení se pohybuje kolem jedné a půl hodiny. Hořická verze Pašijí má navíc tu výjimečnost, že je tlumočena do znakové řeči přímo během představení.