Zdeněk Vřešťál, Vít Sázavský a spol. posíleni o Kláru Vytiskovou to potvrdili v lipenském šapitó při úterním koncertě Pocta Zuzaně Navarové. Připomněli její nedožité padesátiny a zároveň sílu písní, které si po 25 letech lidé pořád zpívají.

Pocta Zuzaně Navarové
Neřež a Klára Vytisková. Šapitó, Lipno nad Vltavou, 14. července 2009.

Swingové standardy předskokana Jana Smigmatora se sice s nerezovským folkem minuly, ovšem publikum několika sóly navnadil baskytarista Filip Benešovský. Toho pak doplnili Vřešťál se Sázavským a jako Neřež v bloku šesti písniček provedli diváky svou dnešní tvorbou.

Jejich stále jiskřící dvojhlas poprvé zasvítil v Nebezpečných silách, za chvíli pak v temperamentní Ze Smíchova na Pankrác. Vtipný motiv houslí a basy ještě umocnil vokál v milostné Nad tebe není, která měla v publiku největší ohlas.

Po nadupané Tak ber přišla na pódium Klára Vytisková, dcera kontrabasisty Nerez a zpěvačka 'andělských' Toxique. Poctu otevřela kapela vyznáním Na dně s poetickými verši typu Kdyby měly ruce možnost hlasu / křičely by obě.

Proměny

A bylo jasné, že introvertní trio z 80. let je pryč. Nerez model 09 je rytmičtější, což bylo patrné třeba z hitu Já s tebou žít nebudu. Pódiově mu vládne živelná a vlnící se zpěvačka s typickými gesty levé ruky (např. Kočky) a její zpěv poučený soulem, jejž prostě nelze srovnávat s Navarovou.

Kainarovku Černá voda posunul její začouzený hlas k romským názvukům, jednomu ze stylotvorných prvků Nerez. Že umí i jemné polohy, dokázala v sambě Za poledne, a především při jednom z vrcholů, dynamické Do posledního dechu o opilých milencích mechu. Vícehlas, z něhož mrazilo, basové flažolety a Vytisková něžná i naléhavá zároveň. Stejně jako v přídavkové Naruby.

Původní zvuk Nerez připomněl Vřešťál v Deštíčku a hlavně v Javoru včetně činelů Pavla Plánky. Tím ovšem pieta končí. Ať už jde o Načerno, kde Vytisková pohybově ztvárnila lavinu přídavných jmen nebo lehce erotickou Tisíc dnů mezi námi, v níž její nakřáplý hlas – srovnávají ho s Amy Winehouse – až pudově probíjel. A slova Šeptem jsme stříleli z písně Hrr na ně, ozdobené panovou flétnou, působila v jejím podání takřka démonicky. Místy ležérní výslovnost jí tak každý snadno prominul.

Dobře, že Neřež zvolili hlas i osobnost tak odlišnou od Navarové. Odpadá pokušení je poměřovat, ale hlavně: ty 'potlučený písně labutí' jí člověk věří. Do posledního dechu.