RECENZE: Návrat skupiny Sem tam je výborné retro

7. 8. 2013

Redakce

Jižní Čechy /FOTOGALERIE/ - Jihočeská bluegrassová skupina Sem tam natočila po letech nové album. Drží si svůj styl a přináší řadu skvostů.

Jihočeská bluegrassová skupina Sem tam natočila po mnoha letech druhé album. Jmenuje se symbolicky Návrat. Snímek ze křtu desky v Solnici.

Kliknutím zvětšíte

Jihočeská bluegrassová skupina Sem tam natočila po mnoha letech druhé album. Jmenuje se symbolicky Návrat. Snímek ze křtu desky v Solnici. | Foto: Deník/ Jaroslav Sýbek

Asi tak před třemi lety jsem slyšel na dnes již bohužel neexistujícím festivalu Jamboree Strakonice pokus o comeback hvězd „portovní scény“ 80. let, kapely Sem tam. Přes nádherný trojhlas bych si na úspěch tohoto pokusu asi nevsadil: kapelník Luboš Marek to zkoušel již potřetí, zase s jinými spoluhráči. První dva pokusy byly neúspěšné, což jsem ale spíše než jako odsouzení k propadu měl chápat jako znamení velké víry, že to jednou vyjde, a lásky  k muzice. Tyto vlastnosti dovedly Luboše s jeho staronovou kapelou až k desce Návrat; vlastně je tam přímo slyšíme.

Sem tam jako by se v oněch 80. letech tak trochu zadrhl: „nevšiml" si, že se změnila móda, které se většina bluegrassových kapel u nás podřizuje a drží se dál svého – dejme tomu newgrassem ovlivněného – stylu z 80. let. Stylu, který méně hledí přes oceán, a když už, tak kvůli stálým oblíbencům a ne kvůli trendům. Stylu, který více staví na vlastních hudebních nápadech, na českých – a v rámci žánru mimořádně kvalitních – textech (nejčastěji Karel Filip). Poměrně „retro" je také počet muzikantů: sedm, z toho tři „čistí" zpěváci. To se smělo  v 80. letech; dnes se počítají místa v autech…

Jihočeská bluegrassová skupina Sem tam natočila po mnoha letech druhé album. Jmenuje se symbolicky Návrat. Na snímku ze křtu desky v budějovické Solnici Luboš Marek. Z oněch sedmi muzikantů jenom tři pamatují historický Sem tam, ale pro udržení charakteristického zvuku to stačí. Již zmíněný kapelník Marek složil většinu hudby a hraje trochu zvláštně na housle: sice umí skvělá sóla (Chci ti říct, Podzimní déšť), ale víc si zapamatujete jeho kvílivé podkresy. Vojta Zícha – kdysi dávno dokonce banjista roku (a právem, jeho hra je dodnes úžasná) – ten spíš než typický bluegrassový hráč je vysoce invenční tvůrce vlastního stylu a mnoha instrumentálek: pro kapelu typu Sem tam obrovská výhra.  A konečně zpěvačka Lenka Huszárová reprezentuje kapelní vědomí, že korunou písničky je vždy zpěv. Tady vždycky sázeli na vynikající ženské hlasy (Pavlína Jíšová, Pavlína Braunová…) a zhruba od poslední třetiny svého „prvního života" dokonce na dvojici ženských hlasů. Další členkou kapely je tak i dnes druhá zpěvačka Pavla Blažková s nesmírně tvárným a emocí schopným hlasem. Dále zpěvák klidného, táhlého projevu Josef Pospíšilík. Autor hudby (2x) i textu (1x), nepříliš nápadný, ale kvalitní (Podzimní déšť, Příběh) kytarista Luboš Maškara  a v neposlední řadě baskytarista s úžasným timingem Prokop Saidl. Z četných hostů jsou nejzásadnější dva: mandolinista Zdeněk Jahoda, který svou stálou přítomností včetně četných libozvučných sól dokazuje, že by vlastně Semtamů mělo být osm. Mistr dobra Luboš Novotný okrášlil dlouhými tóny čtyři skladby z patnácti.

Jihočeská bluegrassová skupina Sem tam natočila po mnoha letech druhé album. Jmenuje se symbolicky Návrat. Typická skladba je tu mollová a rychlá, s aranží nebojící se pozoruhodných změn temp (Roky jdou); všelijakých nástrojových unison a prudkých změn harmonií, s výraznou dynamikou. Najdeme tu pět písniček, které už kdysi byly vydány, z toho čtyři na prvním a jediném elpíčku Na ostří nože (1990) – Návrat, Který z těch psů, Starodávná, Jednou dlouho spát plus Někdo jiný než já. Poslední dvě jmenované jsou současně jedinými převzatými písněmi. „Staré fláky“ při prvním poslechu své okolí převyšují, ale současně vzbuzují otázky. Proč je Jednou dlouho spát zbytečně zpomalené, například?

Mezi novými skladbami brzy začnete odhalovat další skvosty: pomalou Gobi, díky muzice (Luboš Marek), zpěvu (Lenky Huszárová), ale zejména textu Luboše Hrdličky. Mezi texty vyčnívá Který z těch psů z pera andělského ex-Semtama Jirky Smrže, ale jsou tu i další hezké texty (Proměny, Starodávná)  a hlavně skladby, ve kterých se krásně navzájem umocňují hudba, text i aranž (Roky jdou, Příběh, Podzimní déšť, Chci ti říct).

Jihočeská bluegrassová skupina Sem tam natočila po mnoha letech druhé album. Jmenuje se symbolicky Návrat. Snímek z festivalu Máj fest.

Vlastně se mi líbí všechno kromě Písně pro dva, kterou už považuji za takové semtamovské klišé, a pak ještě milé skladby od Slávka Hanzlíka (Once In a While, jediná anglicky zpívaná), která se mi naopak zdá nesouvisející se zbytkem repertoáru. Taky síla vokálů mně přijde méně strhující než naživo a má oblíbená zpěvačka Lenka Huszárová tu má dokonce pár nepěkných tónů (Podzimní déšť a Starodávná).

To jsou ovšem jen detaily, stejně jako to, že mi vadí název alba. Já vím, že se nabízí sám. A bez přemýšlení; právě proto se nehodí k albu, kde se jinak nic samo a bez přemýšlení nenabízí. Třeba by se deska mohla jmenovat Starodávná. Mě by alespoň odkaz na 30 let starý, málem už vyhynulý sound podepřený výborně zahranými novými skladbami potěšil.