Jednou z iniciátorek tohoto projektu je Kateřina Kuchtová, která říká: „Město dělají lidé, a ti když uhnou nebo odejdou, město skomírá.”

Můžete více přiblížit důvod a čas vzniku Prádelny, a proč právě v budově bývalé čistírny? Jak se k vám tento prostor dostal, nebo vy k němu?
Hlavní důvod je úzkost, kterou vyvolává stejnost v centru Českého Krumlova: opravené fasády, opakující se restaurace, ubytování, obchody s drahými kabelkami, oblečením a suvenýry. Chtěli jsme nějaký protiklad a budova bývalé čistírny je jedna z posledních neopravených v centru. Je prázdná a vlastní ji městské s. r. o. (Českokrumlovský rozvojový fond). To jsou ideální podmínky!

Já, dnes jedna z devíti lidí okolo Prádelny, jsem během práce v projektu UNES-CO musela být v centru sedm dní v týdnu od rána do večera. I když jsem v centru vyrostla, některé věci mě začaly “prudit” až v tom období. Například to, že si ve městě nemám jít kam sednout, aniž bych si objednala jídlo nebo pití, nebo nářky Krumlováků, že pro ně město nic nedělá. Říkala jsem si, že přeci musí být cesta ven. Nějaký způsob, jak lidi sdružit a učinit je za město zodpovědnými. Myslím, že sice vedení města lidem dluží péči za dobu, kdy pečovalo hlavně o turistický ruch, ale řešení mají spoluvytvářet občané.

Proto jsem otevřela Prádelnu Kamarádskou výstavou, kde pro inspiraci byli vystaveni moji přátelé při práci, ale hlavně samotný prostor. Během výstavy jsme také sbírali názory Krumlováků na to, jak by si představovali využití Prádelny do budoucna. Spustili jsme i petici “Za zachování provozu prostoru bývalé prádelny” a začali se nám ozývat lidé, kteří s domem už dříve měli nějaké plány, nápady a dokonce podané projekty. Vše se točilo okolo kulturní, alternativní, komunitní a kreativní náplně. Jak to, že s tím město nic nedělá?!

Například v roce 2017 hostila budova akci Zažít Krumlov jinak, od roku 2010 proběhlo nespočet vernisáží Ukradené galerie, která se zde zrodila. Při pronájmu poslední dva roky zase Krumlovačka Petra domlouvala akce s místními – blešáky, oslavy konce školního roku, výstavy klauzur SUPŠ Sv. Anežky České, atp.

S Českokrumlovským rozvojovým fondem připravujete podklady pro vytvoření projektové dokumentace, která bude základem pro rekonstrukci budovy. Máte časový horizont dokumentace a následného procesu rekonstrukce? Kdo všechno se bude na rekonstrukci podílet?
Časový horizont je velmi orientační. Prvně bude muset ČKRF vyhlásit architektonickou soutěž, na jejíž zadání se teď připravujeme. Město Český Krumlov má svého architekta, který je v takovou chvíli nedocenitelný.

Probíhají různá jednání o tom, nakolik má být do budoucna objekt výdělečný či naopak službou města. Soutěž má proběhnout do konce roku 2019, pak bude následovat projektová dokumentace. Rekonstrukce bude probíhat postupně, s ohledem na stanovené fáze spouštění provozu, jednotlivé části, které budou potřeba a zapojení místních lidí do prací. Nebude se jednat o obrovskou investici s unifikovaným rychlým výsledkem. Rekonstrukce může trvat klidně dvě, tři desítky let. Ale možná budeme sami překvapeni a bude hotovo dřív.

Kdo tvoří tým Prádelny? Můžete sdělit, z jakých profesních prostředí přicházíte?
Pevné jádro činí devět lidí: 1 nápaditý kameraman, 1 podnikavý dokumentarista, 1 filmový věděc/provozovatel krumlovského filmového klubu, 1 mezinárodní specialista na technologie a virtuální měny, 1 naivní studentka Akademie výtvarných umění v Praze, 1 učitel angličtiny a spoluprovozovatel filmového klubu, 1 zenová břitká překladatelka, 1 podnikatelka po mateřské a 1 mírotvorná čerstvá maminka.

Současný program Prádelny tvoří převážně vernisáže, promítání, společné potkávání. Máte již představu, jak bude kulturní program zacílen, až bude prostor zcela funkční? Komu bude určen?
Představu máme: chceme jednu část domu dlouhodobě pronajímat místním firmám, spolkům, skautům ap., kteří by do centra přinesli trochu normálního tepu, života a milých schopných lidí, část by měla sloužit jako kvalitní, ne moc drahá, kavárna/bistro, malý a velký sál lze využít multifunkčně – divadla, besedy, výstavy, dílny, přednášky, joga a jiné sporty, přespání vystupujících za symbolický poplatek, trhy, posezení, filmy …

Kulturu si představujeme jako podhoubí a kultivování, takže zdaleka nepůjde jen o umění. Vážně stojíme i o plesy středních škol a farmářské trhy. Prostor by se měl stát inkubátorem, hubem, takovou městskou klubovnou – tedy pro Krumlováky a “udržitelné” turisty.

Český Krumlov je v posledních letech hodně zmiňován v tématu mizení místních obyvatel z centra, z důvodu turismu, a současně snaha o jejich navrácení zpět (mj. i v projektech Kateřiny Šedé). Jak se žije v Krumlově vám a jak tuto situaci vnímáte? Vidíte reálnou možnost, že se v centru bude dát zase obyčejně žít?
V Českém Krumlově jako by se zastavil čas. Město je pro ty, kterým jsou noční hluk a polední špička vykoupeny pohledem na věž a potkáváním se s přáteli. Jinak bychom zde nežili. Polovina z nás v centru bydlí, dvě jsme na projektu UNES-CO Kateřiny Šedé pracovaly, a druhé polovině týmu zjevně na městě rovněž záleží. Všichni cítíme schizofrenii centra a okolí, proto usilujeme o propojení různých městských spolků a podnikavců, líbí se nám navrhovaná urbanistická propojení částí města tak, aby nevznikalo ghetto kultury, ghetto sportu, district bydlení a centrum nakupování, ale plnohodnotné čtvrti.

A co znamená obyčejně žít? Každý máme jinou představu a jiný režim, ale důležitým spojovníkem na maloměstě je respekt k druhým. Žij a nech žít. Já osobně myslím, že v Krumlově bydlet jde, člověk ale nesmí čekat, že “město” za něj bude vymýšlet, co zlepšit. Město totiž dělají lidé, a ti když uhnou nebo odejdou, město skomírá. Úplně ukázková lekce aktivního občanství.

Co vás v poslední době v kultuře potěšilo?
Důraz na šetrnost k životnímu prostředí a množství akcí řešících zelená témata. Také všechny diskuze k věci, ve kterých řečníci argumentačně nefaulují. A za třetí všeobecná starostlivost o příjemné pracovní prostředí, ohleduplnost, kterou pozoruji právě mezi (kulturně) aktivními lidmi.

Co vás naopak zklamalo?
“Pitomé” popisy výstav, které potenciálního návštěvníka odradí, protože nedávají tušit, co chtěli autor či autorka říci. Agresivní kritika bez ochoty pořádně prozkoumat kritizované. Nepořádně udělané věci.

Co byste si přála?
V Prádelně i nadále nakloněnou radnici, v Česku fungující právní stát a občanskou společnost, ve světě aby Čína a Rusko nekolonizovaly Afriku.

Simona Rybová, NOVÁ SÍŤ z.s.