Původně plánovala pouze osamocené stíny na stěnách. Pak ale přijela nasvátky k mamince a vše bylo jinak. Nedokončenou smuteční síň na volyňském hřbitově Malsička, kde sídlí Galerie Na shledanou, tak nyní zdobí tři slunce či konstrukce na fazole. Na stěny je namalovala Lenka Vítková. A pozor: třetí výstava na tomto místě je poprvé barevná.

Když do funerální galerie přijela, zaujala ji architektura nikdy nevyužitého kolumbária a jeho prosklený prostor s průhledy do přírody.Proto výstavu nazvala Průhledná věc. Začala malovat na Bílou sobotu, jenže pak odjela na Velikonoce domů do Křemže na Českokrumlovsku. A tam viděla, že její maminka vybudovala úžasnou konstrukci na fazole.

„Přišlo mi, že na hřbitov patří něco s koloběhem života. Mám třeba ráda píseň Hřbitove, hřbitove, zahrado zelená, kde se zpívá, že se do země sázejí drahá semena,“ popisuješestatřicetiletá rodačka z Českého Krumlova.

Ke konstrukci přidala slunce. Namalovala celkem tři, jedno žluté a dvě šedá. K nim na zeď přitloukla otevřenou knihu od autora detektivek Raymonda Chandlera.Zároveň si chtěla pohrát s prostorem:pod kolumbáriem objevila kusy skříně, postele a prkna, která začala nosit nahoru.

Na rozdíl od svých předchůdců na Malsičce, Josefa Bolfa a Ondřeje Malečka, kteří malovali černobíle, použila barvy. Jsou pro ni osobně hodně důležité. Tvůrčí atmosféru jí umocňoval ptačí cvrlikot i sedmikrásky.„To místo je úplně klidné. Malsička má docela dobrou energii – člověk má dojem, že je úplně odstřižený od světa,“ pochvaluje si výtvarnice, která si při práci v kolumbáriu zpívala písně Pavla Bobka.

Více v sobotním Deníku