Spánek je pro hlas důležitý, říká operní pěvkyně Andrea Kalivodová

Co na sebe prozradila pro čtenáře Deníku?

V Českých Budějovicích máte dnes koncert. Zpívá se vám lépe při sólových koncertech, nebo máte raději operu?
Já ráda zpívám naživo před publikem, ať je to v opeře, nebo na koncertu. Na vystoupeních v menších sálech po celé republice mám ale blíž k posluchačům, cítím hned jejich reakce, vidím jim do tváře, sdílím s nimi nálady a pocity. A to je to krásné.

Profesně jste cestovala třeba až do Japonska nebo Ameriky. Je tam jiné publikum než u nás?
Lidé mají všude smysl pro kvalitní hudbu, to je stejné. Ale asi publikum například v Itálii či Španělsku dává více najevo emoce, a to jak pozitivní, tak negativní. No a co je úžasné, když se podaří vzbudit emoce u posluchačů v Japonsku či Koreji, kde je velice kultivované, ale uváženější publikum. Pokud se nadchnou, pak dokáží být velmi srdeční.

Kde se vám líbilo nejvíc?
Asi ve Vídni, kde jsem i studovala. Krásné je také Monte Carlo. Hezkých a zajímavých míst je na světě hodně. Ale i u nás.

Uvažovala jste někdy o tom, že byste žila v zahraničí?
Možná v mládí, teď, když mám svoji rodinu a máme útulné a hezké bydlení s krásným okolím, asi bych neměnila.

Zpívala jste ve světově známých operách. Máte nějakou vysněnou roli, které byste chtěla propůjčit hlas?
Určitě, třeba roli Dalily v opeře Samson a Dalila od Charlese-Camille Saint-Saënse. Každá, i menší role, je výzva, s kterou se ráda poperu a udělám maximum pro její úspěch.

Měla jste někdy před vystoupením trému?
Zdravou trému by umělec měl mít vždycky, mám ji i já. Je to spíše pokora před publikem, které je dnes zvyklé na vysokou kvalitu, a tu si také zaslouží.

Co je pro operního zpěváka nejdůležitější?
U mne to je hlavně spánek. Samozřejmě člověk musí o hlasivky pečovat. Ale vzhledem k tomu, že často zpívám v kostelech, jsem na zimu zvyklá já i moje hlasivky.