Jako by člověk náhle stanul uprostřed lesní tišiny, kde vůkolní příroda a její obyvatelé ještě nestihli zaregistrovat přítomnost člověka; tak působí na diváka obrazy ze života zvěře malíře a fotografa Petra Odložila z Vyššího Brodu. Ale na přání neváhá zobrazit i sv. Huberta, který měl ve středu svátek, či portréty myslivců.

Jak dlouho malujete?

No, dlouho. Prakticky už od dětství. Nejdřív jsem začal malovat sám pro sebe, potom trošku víc.

Od začátku jste zaměřený na malování zvířat?

Poměrně hodně. Ale já maluji i trošku jiný věci, což ví málokdo. A to úplně protikladné. Jsou to abstraktní obrazy. Některé z nich jsou k vidění v sále kaplického kulturního domu. Vyjadřují spíš náladu, hraji si na nich s barvami pro radost. Začal jsem je vlastně malovat dřív než zvířata.

A jak se vlastně na vaše obrazy dostaly výjevy ze života zvěře?

Mám vztah k myslivosti a lesu. Odmala jsem chodil do lesa se svým tátou a vyrůstal jsem v tom. Čili zvěř a příroda hrály v mém životě velkou roli.

Zřejmě jste výtvarník samouk, nebo máte výtvarné vzdělání?

Nemám. Původním povoláním jsem fotograf. Kdysi jsem chtěl absolvovat školu, ale na umělecko průmyslovou školu v Uherském Hradišti jsem se tenkrát nedostal. Fotografování jsem se vyučil u pana Seidla v Krumlově, takže jsem se věnoval hlavně fotkám. A to mi zůstalo. Vytvořil jsem asi devět publikací fotek jižních Čech, kalendáře, a to rozmanité – například motorek, harleyů a jiných věcí. I tu zvěř samozřejmě fotím, focení zvěře používám i jako náhradu skicování. Fotografování je moje práce i koníček.

Můžeme vaše malované obrázky najít v nějakých publikacích?

Vyšly kalendáře. Udělal jsem jich asi šest a více, to teď neodhadnu. Částečně je celostátně vydalo nakladatelství Rembrandt, další jsem udělal já sám. A teď v pátek bude hotový kalendář, který jsem připravoval pro firmu Agrowald. Nemaluji jenom zvířata, i ryby. Také mám jeden kalendář ryb. Takže práce je spousta.

Jakou upřednostňujete techniku malování?

Většinou jsou to oleje nebo akvarely. U abstraktních obrazů používám různé techniky. Ty jsem se až tak docela sám neučil, chodíval jsem ke kaplickému malíři Milanu Kyzourovi, ten používal velice zajímavé techniky. Jsem vlastně Kapličák, i když bydlím ve Vyšším Brodě. A jako každý pořádný Čech jsem Moravák. Narodil jsem se ve Zlíně. V Kaplici jsem trávil prázdniny a mám tam maminku.

Malujete zvířata v jejich přirozeném prostředí, jste myslivec. K tomu neodmyslitelně patří sv. Hubert. Už jste také pokoušel sv. Huberta zvěčnit na plátně?

Svatému Hubertovi patří jeden můj zřejmě největší obraz, který zdobí kapli sv. Huberta v Nové Pláni u Bruntálu. Kromě toho jsem namaloval několik obrazů sv. Huberta, ale já ho ztvárňuji jinak, než bývá obvyklé. Hubert v určité části svého života byl mladý, divoký lovec, takže taková ta učesaná vyobrazení sv. Huberta nejsou nic pro mě. Já ho zobrazuji opravdu jako lovce v té době.

Chopíte se štětce jenom tehdy, když na to máte správnou náladu?

Nemohu vždy čekat, až budu mít náladu. Musím pracovat i jindy. Doma moc obrazů nemám, všechny jsou pryč. Jsou pro různých státech Evropy, kromě ní také v Kanadě, Spojených státech nebo Arabských emirátech. Zájemci nejsou jenom myslivci.

Pochopitelně nerad se se svými obrazy loučím a mrzí mě, že nemám všechny zdokumentované. Často ode mě odcházejí tak rychle, že na nich ještě „zpívají ptáci“, takže je nestačím ani vyfotit. Teď dodělávám portrét jednoho kamaráda. Je toho někdy až moc, takže maluju také po nocích.

A jak se tak dostane obraz například do Arabských emirátů?

Tak, že český lékař, který tam působí na klinice ošetřující sokoly, si tam přál nějaký jejich obraz a ode mě si tam odvezl obrazy dva. V Arabských emirátech je sokol víc, než jen dravec dobrý pro lov.

Velkou inspirací je vám jistě sama příroda. Zaryl se vám do paměti nejaký zážitek?

Těch zážitků pěkných i úsměvných je spousta. Třeba jsem seděl na kazatelně v zimě, v noci a mrzlo. Sněhová krusta byla tvrdá. Svítil měsíc, nádherně bylo vidět a po krustě šly dvě lišky. Když kaňkují, jdou za sebou. Lišák pak lišku oběhl a začal se předvádět tak, jako když myškují – liška se nahrbí, vyskočí a dopadne zpátky.

Jenomže lišák při jednom tom výskoku nějak nešikovně dopadl a praštil se do čenichu o tu krustu. Zůstal ležet přesně jako v kreslených filmech, kdy těm postavičkám lítají jiskřičky nad hlavou. To jsem se na kazatelně nasmál, když jsem viděl jak na něho liška nechápavě kouká. Lišák se parádně ztrapnil.

Co děláte radši, fotografujete, nebo malujete?

Mám to na střídačku. Obojí stejně rád. Když nefotím, tak maluji, když fotím, nemaluji.

Máte nějaký sen, čeho byste chtěl dosáhnout, nebo co byste chtěl namalovat?

Chtěl bych namalovat výjevy z Afriky, odkud jsem se před nedávnem vrátil. Ale ty vjemy jsou pořád tak obrovské, že zatím nejsem schopný je přenést na plátno. Byl to velký zážitek, nafotil jsem tam spoustu záběrů. Ta barevnost a nádhera krajiny i pouště! Spousta zvířat. To bych chtěl namalovat, ale zatím se vůbec neodvažuji do toho jít.