Filharmonie hrála v korunách stromů. Dirigovala i devítiletá Helenka

Lipno nad Vltavou – Hosté v hospodě tichnou. Mají proč: v pátek 27. června, patnáct minut před 16. hodinou, přiváží lanovka netradiční pasažéry: s futrály v rukou členy Jihočeské filharmonie (JF), kteří jedou natáčet klip na vrchol lipenské Stezky korunami stromů, na vyhlídkové věži vysoké 40 metrů.

„Jelo se perfektně, super," říká houslistka Lilija Červinková. Těší se a je zvědavá na natáčení. Podobně jako fagotista Pavel Budín, který je zde poprvé. „Co do tempa to byla rozumná cesta, několikrát jsme zastavili. Doufám, že nahoře nebude moc foukat, že nám to nevezme noty a budeme moci lidem zahrát,“ přemýšlí.

Zatím je mírně pod mrakem, od lanovky zní dialog: Tam fakt jdeme, nahoru? Jo, a dolů pojedeš po tobogánu… Houslistka Michaela Vyoralová se ptá technika, jestli vzal kolíčky na noty, a přichází ředitel JF Otakar Svoboda. Právě on dostal nápad točit video na Lipně, v korunách zazní část České suity od Antonína Dvořáka. Větší pozornost než on ale poutá violoncellista Jiří Šlechta. Od lanovky kráčí s nástrojem bez futrálu. Někdo volá, že pouzdro zapomněl doma. „Navedli mě,“ směje se. „Trošku jsem se bál, ale dělal jsem, že ne. Nic dražšího nemám,“ glosuje.

Tři minuty po 16. hodině nakládá fotograf Petr Zikmund na traktůrek tympány. Šrumec sleduje pokladní Romana Fencová, která na koncerty JF chodí. „Pro lidi to bude zážitek,“ říká, zatímco turisté proudí nahoru. Pokladní jim nabízí jízdu tobogánem. „Ne, rozhodně ne, já bych vám ho ucpal,“ usmívá se zavalitý muž.

Fotograf si za vchodem staví hráče do záběrů. Kameramanovi říká, ať nejdřív natočí houf, pak skupinky. Violoncellistka Jana Matějková vytahuje deodorant. „To nemusíš, vypadáš božsky,“ reaguje na to její kolegyně. „A zapálím si až nahoře, dvě najednou," plánuje kdosi. Filharmonici vyrážejí, koncertní mistr Martin Týml ale hned volá na cellistu. „Jirko, dej tomu odstup, valíš strašně dopředu…“

Zastavují u první atrakce, chůze po kývajícím se prkně. Někdo zkouší holubičku. „Oni jsou ještě k tomu hraví,“ baví se ředitel JF. Snímá je několik kamer, tak Jiří Šlechta nabádá devítiletou dceru Helenku: „Usměj se, budeš v televizi.“

Počasí se lepší, nebe modrá. Kameramani pracují i s dětmi muzikantů. „Kluci, až řeknu, tak se rozběhnete za mnou,“ velí Petr Zikmund. Jedno dítě škádlí violistu Michala Duška. Chce se s ním honit, provokuje: „Michale, jsi srágorka!“ U atrakce s bubnováním na dřevěný xylofon ukazuje jeden filharmonik turistce Tereze Dolanské jak na to, vytleskává rytmus Ovčáci, čtveráci. „Musíte od základního tónu…,“ vysvětluje. Na vrcholu jsou nachystané dvě židle, pultíky a noty přichycené kolíčky. Japonská klarinetistka Terumi Suda Hatashima má lehkou závrať, ale stejně jako ostatní se těsně před pátou hodinou rozehrává. Vítr sílí. „Asi jsem si měla vzít kalhoty,“ culí se jedna z hráček, když si obouvá lodičky a vzdouvá se jí sukně.

Nálada je uvolněná. Dirigent Jan Talich žertuje, že tympány jsou rozladěné, klarinetista se ptá kameramana, jestli může kolegovi udělat paroháče. Když se rozehraje hobojistka, kdosi zahlásí: „To byla hezká kobra!“

Pozorují je překvapení návštěvníci, jako Barbora Zímová a Tomáš Kášek, mladý pár z Prahy. „Jsme zvědaví. Je to zajímavé, to by mě nenapadlo… To video budeme sdílet, super!“ těší se. Pozorně se dívá také 55letý Peter de Vries z Holandska, který přijel dovolenkovat na Lipno. Nic podobného ještě neviděl. „Je to krásné, slyšet orchestr v přírodě,“ prohodí.

Přímý přenos z Lipna

Jan Talich se rozhoduje, že bude dirigovat zpaměti, tak ještě nakukuje do not. Stezka se mu líbí. „Krásný výhled, čerstvý vzduch. Přemýšlím, že sem vezmu děti, i když je bude zajímat hlavně skluzavka,“ říká s úsměvem.

V 17.21 pak poprvé máchne taktovkou. Lidé si filharmoniky fotí a natáčí. Mobil zvedá i Kateřina Kyselová z marketingu JF. „Budeš to mít v přímém přenosu z Lipna, právě začínáme,“ říká komusi do telefonu. Bravo! se ozve v 17.26, když filharmonie dohraje první pokus. Nadšeně křičí 38letá Lucie Švecová z Českých Budějovic, jejíž kamarádka hraje v JF na violu. „Těšili jsme se, modlili za počasí a zážitek? Prostě úžasný!“

Orchestr se chystá na druhé vystoupení. Tympánista Miroslav Baloun říká, že je to dobrodružné. „Noty drží, ale mají co dělat, z posledních zbytků vláken…“

V 17.33 se začíná nad vrcholem vznášet minivrtulník s kamerou. Je třeba pořídit letecké záběry, jen v tichých pasážích vrčení kamery orchestr přehlušuje. Před dalším hudebním blokem si hráčka na příčnou flétnu bere červenou vestičku, vítr fučí. Vnímají to i dvě maminky z JF. „Jděte si pro mikiny,“ nabádají své děti.

V 17.44 je čas na žertík. Jana Talicha střídá u taktovky muž v černé kšiltovce. A odchází s aplausem. Tleská i 53letý Vladimír Weissmann z Nižní Lhoty u Frýdku­ Místku. Na stezce je poprvé. „Filharmonie na rozhledně, to jsem ještě neviděl, bomba…,“ líčí. Poslouchá také 34letá Veronika Červená z Lipna. „Slyšet Dvořáka je mimořádný zážitek, protože ho máme hodně rádi, zpíváme ho i ve sboru. Je to pro mě taková uvnitřněná záležitost,“ říká. A baví se i samotní hráči. Třeba kontrabasista Libor Heřman. „Parádní show, ne? Kdy si tady zase zahraju?“

Dvořákova skladba se jede počtvrté. Jan Talich náhle bere do náruče Helenku Šlechtovou a nechává ji chvíli dirigovat. Děvče jde k mamince a září. „Skoro jako Jan Talich, viď, mami?“ Vpauze se pak ptá táty, jestli dirigovala dobře. „Krásně, ale už to stačilo,“ opáčí Jiří Šlechta.

Filharmonie hraje skladbu pětkrát, aby bylo při výrobě klipu z čeho vybírat. Až v 18.13 Petr Zikmund hlásí: „Hotovo!" A Helenka Šlechtová má jasno, co bude dál: „Teď jdeme na tobogán!“