Jakou máte kytaru a kolikátá to je?
Hraju na kytaru stavenou Ondřejem Holoubkem a na kytaru brněnské značky Furch. Obě jsou nejlepší na světě. Myslím si, že jsou v pořadí sedmou a osmou kytarou v mém životě.

Jak se dětem líbíte jako princ v pohádce? Máte pořád takový klučičí kukuč. Plánujete ještě nějakého prince, nebo byste rád nějakou jinou roli?
První kontakt s tatínkem princem byl pro Josefínu i pro mě poměrně náročný. Nedokázala totiž přenést přes srdce, že tatínek nelíbá svojí Tamarku, a odmítla se mnou jedno odpoledne mluvit. Nakonec to ale dobře dopadlo a teď je ze mě tatínek hrdina. Děkuji za klučičí kukuč, rád bych si zahrál nějakého záporáka s klučičím kukučem.

Říkal jste, že chcete mít velkou rodinu. Plánujete ještě další děti?
Zatím v dohledné době další potomky neplánujeme. Otázkou ale zůstává, neplánují-li nějací potomci nás.

Máte nějaký sen kromě úspěchu, který byste si chtěl splnit?
Toužím přijít na to, jak zachránit svět, jak ho zbavit bolesti a utrpení. Chci přijít na to slůvko, které v našich hlavách a srdcích zarezonuje natolik, že si hromadně uvědomíme, že cesta násilí, válek, hádek a křiku nikam nevede a že je načase si uvědomit, že šťastni jsme jenom, když jsme v klidu a v harmonii, a zkusit proto totéž úsilí věnovat výše jmenovanému.

Čekal jste, že píseň A pak, kterou zpíváte se svou ženou, bude mít takový úspěch? 
Čekal jsem, že píseň, kterou zazpívám se svou ženou, bude mít úspěch, protože cokoliv, co dělám se svou ženou, považuji za úspěšné. Myslím si, že tak to má být, protože „když společnou cestou jdou muži se ženou, podaří se jim, cokoliv si zamanou zaplanou nehoří konečně jsou z nich tvoři.“

Celý on-line rozhovor si můžete přečíst ZDE