Tak by se dal zjednodušeně charakterizovat průběh významné mezinárodní soutěže ve Wallesu v jedné z kategorií. A krumlovská Medvíďata byla mezi vítězi.

Na zpívání v městečku Llangollen v severním Wallesu členové českokrumlovského sboru Medvíďata ZUŠ Český Krumlov nikdy nezapomenou. Na 53. mezinárodním hudebním festivalu Llangollen International Musical Eistoddfod, který trval od 7. do 12. července, děti podaly svůj životní výkon, za který si přivezly stříbro ve své kategorii.

Nešlo ale jenom o krásné 2. místo, mnohem cennější jsou nezapomenutelné zážitky, které vystupování v Llangollenu doprovázely. Sbormistr Lukáš Holec se o některé z nich podělil.

Na festival do Wallesu jste byli pozváni, nebo jste se tam přihlásili?
Přihlásili jsme se do konkurzu. Museli jsme tam poslat dvacetiminutovou nahrávku, biografii sboru, fotky a videonahrávky. Z nich se pak vybírají účastníci, aby se udržela vynikající úroveň festivalu. Takto se postupuje u všech mezinárodních akcí.

Takový zájezd asi nebylo jednoduché zafinancovat…
Na zájezd se vydalo 52 účastníků, protože soutěžily děti tří věkových kategorií. Přispívaly na dvě třetiny nákladů. Se zbývající třetinou nám pomohly ZUŠ Český Krumlov a Sdružení rodičů a přátel sboru a hlavně tři granty: z ministerstva kultury, Nadace barokního divadla zámku Č. Krumlov a města. Za to všem moc děkujeme, protože bez jejich podpory by tento nečekaně úspěšný zahraniční zájezd Medvíďat nebyl možný.

Čím je festival výjimečný?
Tento mezinárodní hudební festival v roce 2004 dokonce dostal Nobelovu cenu míru, protože vznikl po 2. světové válce s cílem spojit znepřátelené lidi na poli kultury. Nyní se ho účastnili účinkující z 29 zemí světa, 87 pěveckých sborů, z České republiky soutěžilo šest souborů. Na festivalu se klade důraz na to, aby účastníci prezentovali především svůj národ, svou zem; ještě důležitější než samotná soutěž je setkání lidí z různých koutů světa. V regulích je stanoveno, že účinkující musí zpívat písně své země. My jsme zpívali celkem deset písní, z toho pět od českých autorů, ale pochopil jsem, že lepší by bylo, kdychom například místo spirituálů, i když jsme je zazpívali dobře, zvolili samé české písně.

Zaznamenali obyvatelé Llangollenu, že se do jejich města sjelo tolik souborů?
Město tímto festivalem žije. Pomáhá snad každý. Obyvatelé z města mají k této akci úžasný vztah, na jaký u nás nejsme zvyklí. Například festival zahajuje průvod účastníků, tedy nejenom sborů, ale také tanečníků či sólistů sopranistů, více než 5000 lidí. Diváci kolem jsou tak spontánní a vřelí, mávají a volají, že ta otevřená bezprostřednost strhne i lidi v průvodu, takže i našim dětem vylétly ruce a mávaly na všechny strany. Atmosféra tam byla tak neuvěřitelná po celou dobu trvání akce, že jsem poprvé spatřil, jak v průvodu, tak i při oceňování sboru, i v očích našich pubertálních dětí slzy dojetí a štěstí. Všichni občané se snaží pro účastníky festivalu něco udělat. Poskytli nám skvělé zázemí, vše se odehrávalo bez stresu, v pohodě, pořád se ptali, jestli něco nepotřebujeme, kam chceme na pódiu postavit klavír, jak a kam potřebujeme stupínky a podobně. Například mezi nás náhle nastoupily maminy s vlastnoručně napečenými dobrotami. Takovou péči od domácích jsme zatím nikde nezažili. Ale nejenom to, ohromná účast posluchačů byla i na koncertech v perfektně ozvučeném festivalovém centru.

Jak se k sobě chovali účinkující? Přece jenom spolu soupeřili o co nejlepší umístění…
Pohoda panovala i v zákulisí, žádnou nevraživost jsme nepocítili. Naopak se vystupující navzájem podporovali; když odcházel z pódia jeden sbor, druzí sboristé, kteří čekali v zákulisí, mu tleskali.

A jak jste byl vy osobně jako sbormistr spokojený s výkonem svých svěřenců?
Všechny děti byly báječné. Je obdivuhodné, co se ze sebe vymáčkly, k jakému výkonu se vypnuly. Hrozně bych přál rodičům, aby viděli své děti při takovéto akci. Úpně se rozsvítily, změnily a začaly se chovat normálně. Někdy nesnesitelní pubescenti byli náhle pryč a místo nich tam stáli lidé, kteří prožívají nádherné okamžiky. Vidět tu jejich duchovní proměnu je největší odměna. Po svém úspěchu se staly středem pozornosti, natáčel je BBC rozhlas a tři televizní stanice, takže si připadaly jako hvězdy světa. Je to pro ně zasloužená motivace a „nakopnutí“ pro další práci. Ovšem sláva není tím hlavním, nejpodstatnějším zůstává prožitek při muzice a vše ostatní, co tuto zálibu provází.