Zpříjemňuje kolemjdoucím cestu na koncert

Jeho úkolem je zpříjemňovat kolemjdoucím cestu do Pivovarské zahrady, kde se vždy právě v sobotu konají koncerty. „Inzerát našel kamarád, tak jsem se přihlásil a zaslal ukázku, jak hraji,“ vysvětluje mladík, který už na MHF dvě předchozí léta pracoval v produkci.

„Byla to moje premiéra,“ říká o minulém týdnu, kdy si zkusil roli pouličního umělce. Přiznává, že ho to nabíjí energií. „Lidi jen neprocházejí kolem vás, zastaví se, tleskají,“ libuje si a vypráví dál: „Třeba jeden pán, co bydlel opodál, dvě hodiny vykukoval z okna a poslouchal mě, to mě potěšilo.“ Zastavovali se i cizinci. „Slyšeli totiž i jim známé písničky,“ vysvětluje si mladý muzikant. Dokonce mu i kolem jdoucí hodili peníze do klobouku. „V létě, když je tu tolik turistů, by se tím i dalo živit,“ myslí si.

Přiznává, že hrát od jedné do půl osmé večer je docela náročné, naštěstí si však mů-že dělat pauzy, jak potřebuje. „Taky se v případě potřeby přesunu před deštěm do průčelí nebo před sluníčkem do stínu,“ vysvětluje.

Jakub Vaclík hrál 11 let na violoncello, nyní brnká již třetí rok na kytaru. Naučil se to úplně sám. „Základy ne-jsou těžké,“ říká skromně student českobudějovického Biskupského gymnázia, který bude dokonce hraní vyučovat v domě dětí a mládeže. Pochází z hudební rodiny. „Hodně se u nás zpívá a všichni na něco hrají. Rodiče měli kapelu, taťka vyučuje hudebku,“ objasňuje mladík, kde se vzala láska k hudbě. Sám dokonce nově účinkuje s rodinnou hudební skupinou. „Je to převážně smyčcová kapela. Předěláváme písničky, o kterých si lidi myslí, že se nedají hrát třeba na housle. Například Du hast od Rammsteinů,“ představuje Jakub Vaclík uskupení.

Napadlo ho, že by na ulici vystupoval i mimo festival. „Když se z toho stane zaměstnání, člověk si to může znechutit, ale když se to dělá ve zdravém poměru…“ uvažuje mladík, kterého nová zkušenost baví. Vždy hrál pro zábavu, ale nenapadlo ho, že by mohl i brigádně.