Předchozí
1 z 8
Další

Během momentu ví, co by vám slušelo a jak oblečení s doplňky zkombinovat tak, abyste příjemně překvapili své okolí atraktivním modelem. Mína Mládková (Martina Mládková), majitelka módního butiku Mata Hari v Českém Krumlově a Českých Budějovicích, má ale ještě jednu vášeň – fotografování. A ráda podporuje mladé umělce. „Butik – to byla z nouze ctnost. Přijela jsem z dvouletého pobytu v Americe, měla jsem vystudovanou vysokou školu zeměpis, dějepis na fakultě tělesné výchovy a sportu a v Americe jsem rok studovala fotografii v Cleevelandu v Ohaiu. Nemohla jsem v mém oboru sehnat místo, až mi moje kamarádka, návrhářka z Prahy, Katka Rabasová nabídla, jestli se nechci vydat cestou módy a založit v Budějovicích butik, kam mi bude dodávat své věci.

1.

Bylo mi 28 let, když jsme s bývalým manželem, architektem přes památky, otevřeli butik. Pomohl mi ho zrekonstruovat, a tak jsem začala před 21 lety „butikovatů v Českých Budějovicích s autorskou módou. Měla jsem dva šperkaře, dvě návrhářky, to bylo všechno, a směle jsem otevřela butik v České ulici. Jak šel čas, manžel jezdil čím dál častěji za prací do Českého Krumlova, který se mi moc líbil. Debatovala jsem s ním o tom, jestli by stálo za to založit butik také tam.

2.

V té době ale nebyl k dispozici žádný pronájem, do toho se ještě narodila dcera, tak jsem tento záměr oddálila a vrátila se k němu za osm let. Byla jsem přesvědčená, že ke koloritu tohoto města takový butik patří, že náš butik Mata Hari by se do Českého Krumlova moc hodil. V butiku mám originální kousky, ale k nim na doplnění i originální šperky od českých a slovenských šperkařů designerů.

3.

Neustále lavíruji tak, aby sortiment byl pořád pro lidi atraktivní, originální, ale také, aby to bylo i se zaměstnanci k uživení. Čili vedle třeba tří známých značek jako jsou Desiqual, Skunk Funk a Melissa, tam máme i nezávislejší návrháře, kteří dělají ryze autorskou módu, což je ale mnohem větší sázka do loterie. Po autorské módě sáhnou solitérní zákaznice, které se chtějí lišit. Já miluju sport a umění. A to se odráží i v módě. Vybírala jsem proto spíše sportovnější střihy, ale to, co bylo na nich, jak byly dekorované, i druh materiálu, jsem vždy hledala něco speciálního, uměleckého.

4.

K butiku patří módní přehlídky. Na ně si modelky vybírám z řad mých kamarádek nebo zákaznic, různých věkových kategorií, různých velikostí, různých povolání. Takže mezi nimi mám i skoro šedesátiletou šmrncovní paní Blanku, do toho jde 19letá studentka, moje brigádnice, mezitím kamarádka. Jak říkáme – odhodí zástěru, odběhne si od svých dětí, navlékneme ji do krásných šatů a z Popelky je najednou krásná labuť, která před lidmi propluje a náramně si to užívá. Ale užíváme si to úplně všichni. Svým modelkám vždy říkám: Hlavně se usmívejte na lidi a dívejte se jim do očí.

Já chci, aby, když se jim model hodně líbí, zastavily a zatočily se v momentě, když se chtějí zatočit. Máme modelky, které pravidelně přicházejí až k lidem a dávají jim osahat látku. Sehnat modelky není těžké. Nedávno jsem dokonce oslovila celý učitelský sbor Základní školy v Kájově. To jsme si všichni moc užívali. Od paní učitelky až po paní družinářku. Všechny učitelky se zúčastnily. Kromě toho na přehlídkách mívám i známé populární osobnosti, jako třeba Sandru Pogodovou, která přehlídky skvěle komentuje.

5.

Také mé fotografování je hodně propojené s prací v butiku. Zpočátku mě přitahovalo fotit jenom lidi, portréty, poloakty a akty. V poslední době mě zajímá fotografování portrétovaného člověka v jeho prostředí. V minulosti jsem intenzivně fotila portréty a akty žen. Někdy to byly i mé zákaznice, které mě o to samy požádaly, a tak se propojila ženská osobnost i přes hledáček s mými fotoobrazy a fotkami. Nejraději vzpomínám na výstavu fotografií v ostravském divadle Aréna, kde mají docela velké foayer s kavárnou. A ráda vzpomínám na velkou výstavu v Galerii G4 v Chebu, kde jsem měla si 57 fotek. Tam jsem vystavovala už dvakrát, třikrát. Účastnila jsem tam i řady workshopů se známými fotografy.

6.

7. Poslední dobou si dělám velikou radost a hodně mě to naplňuje – podporuji mladé umělce. V Č. Budějovicích, už to budou čtyři roky, vznikla v jednom z mých butiků malá galerie, kde každé tři měsíce představujeme mladé designéry třeba z vysoké zlínské školy, z Ústí nad Labem, ze Západočeské univerzity a odjinud, kteří nejsou ještě známí a nemají možnost moc vystavovat. Konzultuji s profesory, koho nám doporučí. V galerii se prezentují fotografové, šperkaři, malíři, nějaký produktový design, krásné kožené kabelky, funguje to, je to hrozně fajn. Máme tam tři čtyři výstavy do roka. Vždy je zahajuje vernisáž s hudebním antré. Nyní se blíží výstava fotografky zaměřené na květiny, k níž uděláme i módní přehlídku. Začínám se tedy etablovat i v oblasti galerií a kurátorství.

7.

8. Baví mě cestovat. Loni jsem třeba jela do kolébky jógy, do Indie. Chci v tom pokračovat, ale s trošku hlubším obsahem. Například pomáhat v Kambodži. Kamarádka tam založila školu, ráda bych jí s dětmi pomáhala. Před narozením dcery jsem hodně cestovala, byla jsem v Havaji, na Kubě, několikrát v Mexiku, Americe, několikrát v Rusku a všude možně, ale pak jsem se 18 let dostala tak akorát do Bibione, nebo jsme se kilometry brouzdali v mělkém Balatonu (smích). Čím byla dcera starší, dopřávala jsem si více a více vzdálenější destinace. A doufám, že budu pokračovat. Cestuji s batůžkem na zádech, žádný luxus, tak tu zemi nejlépe poznáte a seznámíte se se zajímavými lidmi.

8.