Předchozí
1 z 7
Další

Už jako dítě tíhla k mluvenému slovu. Vystupovala na školních besídkách a ve školním rozhlase ráda četla slohové práce. „Už ve školce na mě byli všichni pyšní,“ říká Jaroslava Dominová, majitelka krumlovského obchůdku s českou módou a členka Divadelního klubu Českokrumlovská scéna.

1Zdroj: Deník/ Zuzana Gabajová

Můžete ji znát i ze setkání Čteme hezky česky, které pořádá s městskou knihovnou. Jako malá holka sama přihlásila do knihovny a do výtvarky v „lidušce“. „Chodila jsem k profesoru Zadražilovi, který vychoval úžasné talenty, jako jsou sochaři Jitka Malovaná nebo Mirek Páral. Jenom já se nějak neujala.“

2Zdroj: Deník/ Zuzana Gabajová

„Když jsem chodila s prvním manželem, tenkrát byl ještě na vojně, zašla jsem do divadla, jestli by mě nevzali. Byl tam tenkrát třeba František Čtvrtník nebo Antonín Zwiefelhofer, pamětníci, o kterých se dodnes mluví. To byla slavná doba. A já mezi ně zaplula. Na to nikdy nezapomenu.“

3Zdroj: Deník/ Zuzana Gabajová

„Tenkrát tam dělali kabarety. Do jednoho mě dali a já měla takovou trému, že jsem myslela, že to je můj konec.“ U divadla ale tenkrát nezůstala. „Přišly děti a další povinnosti. Vrátila jsem se k němu až po rozvodu. Tenkrát Scéna trochu skomírala, dávala jsem ji dohromady. Chvíli jsem byla i ředitelkou.“

4Zdroj: Deník/ Zuzana Gabajová

Od divadla si dala pauzu víckrát, ale vždycky se ráda vrátila. „Když jsem pracovala v Rakousku, volali mi, že pro mě mají životní roli v Popelu a pálence,“ vzpomíná Jarka Dominová. „Je to skoro hlavní role s třístránkovým monologem! Před premiérou se mi chtělo regulérně umřít.“

5Zdroj: Deník/ Zuzana Gabajová

Ráda vzpomíná i na roli ve Vraždě sexem, kde hrála prostoduchou a bezzubou ženu. „Kluci tenkrát říkali: Jarka, ta to ani nemusí hrát!“ směje se. „S Víťou Kučerou jsme hráli i pohádky. Dokonce jsme s Rackem hostovali v Činoherním klubu!“

6Zdroj: Deník/ Zuzana Gabajová

Divadlo, jak říká, jednoduše miluje. „Hodně jsem se v něm realizovala. Líbí se mi na něm hlavně týmová práce. Můj táta je z Moravy, z velké rodiny, a mně divadlo tu naši velkou rodinu vlastně nahradilo. Vždycky jsme si pomáhali, potkala jsem tam spoustu skvělých lidí.“

7Zdroj: Deník/ Zuzana Gabajová