Předchozí
1 z 8
Další

Je libo duhové tenisky, kšiltovky nebo šaty? Vykouzlí je paní Monika

3.Zdroj: Deník/ Zuzana Kyselová Usměvavou blonďatou prodavačku dobře znají především ti, kdo chodí rádi mlsat do velešínské cukrárny U Moků. Díky ní se na zákazníky neusmívají jenom originální dorty a zákusky z vlastnoruční výroby této cukrárny, ale také Monika Vašková, žena za pultem, která je zákazníkům naservíruje nebo zabalí s sebou. Jenomže paní Monika je kromě prodavačky také, dá se říci, umělkyně. Ve své dílničce maluje na plátna – avšak na vodní hladině.



2.Zdroj: Deník/ Zuzana Kyselová Vytvářím barevné tenisky, kšiltovky, tílka, tašky a pouštím se i do šití originálních šatů. Nadchla mě totiž technika ebru – malba na vodní hladině, turecká lázeň. Myslím, že jsem ji objevila na internetu. Moc se mi to líbilo, takže jsem se posléze vypravila na kurz. Od té doby se to učím a vymýšlím. V Turecku se to vlastně původně používalo na ozdobení knih, čili na papír. Je to starověká turecká technika. Pak zjistili, že se to dá přenést i na látky s trošku jinými barvami.



1.Zdroj: Deník/ Zuzana Kyselová Není však látka jako látka. Na každou to nejde, musí se zkoušet, kde to funguje. Záleží na složení látky a její povrchové úpravě. Takže občas vytvoříte krásnou malbu, položíte na ni látku a když ji vytáhnete, celá ta malba se spláchne. Někdy je to tedy pokus omyl. Já se pustila i do šití kabelek a šatů z takto obarvených látek. To jsem nikde jinde neviděla, dovolila bych si tedy říci, že je to můj nápad.



4.Zdroj: Deník/ Zuzana Kyselová Největší um spočívá v umíchání lázně, ve které je taková mazlavá, slizká tekutina. Hrozně záleží na tom, aby měla tu správnou hustotu, aby se barvy nerozpíjely. Udělá se lázeň, musí se nechat odležet, poté se do ní štětcem nastříkají barvy. Paní, co nás do toho zasvěcovala, se to učila přímo v Turecku a prý celý měsíc jenom stříkala ty barvy štětcem, aby se to pořádně naučila. Pořád dokola, k ničemu jinému ji nepustili.



5Zdroj: Deník/ Zuzana Kyselová Barva musí být rozstříkána rovnoměrně. A když ji rozstříkáte, pomocí dlátíček různě roztahujete tu barvu, která se jako by táhne, a pak můžete tvořit kytičky, lupínky, viděla jsem i pávy.



6.Zdroj: Deník/ Zuzana Kyselová Pak vezmete tu látku, položíte ji na tekutinu. Není to voda, tak se látka neponoří, ale zůstane ležet v lázni na vrchu. A když látku vytáhnete, zůstane na ní obtisklý ten obrázek. Nechá se to uschnout a zafixuje se to něčím horkým, třeba žehličkou nebo fenem. Ještě se látka musí vyprat, aby se z ní dostaly zbytky lázně, protože jinak by byla tvrdá. Tenisky dětem peru i v pračce. Na mých dětech to vždy zkouším, dělám na nich zatěžkávací zkoušku.



7.Zdroj: Deník/ Zuzana Kyselová Je úžasné zkoušet barevné kombinace, protože těch barev je strašná spousta, ještě se dají míchat a vytvoříte si svoje odstíny. A vzorů jsou také mraky. U tenisek a kšiltovek se to dělá trochu jinak. Ty pochopitelně nezůstávají na hladině, ale naopak se ponoří. A tam musí člověk získat grif, aby na tenisce či kšiltovce zůstalo to, co tam chcete mít. Čili co kousek, to originál, protože dva stejné neuděláte, kdybyste sebevíc chtěla. I u těch tenisek se do lázně ponořují obě dvě, aby to byl stejný odstín.



9.Zdroj: Deník/ Zuzana Kyselová Jeden rok jsem se to učila a dělala výrobky pro rodinu, takže má celá rodina barevné tenisky, kšiltovky, šaty, trička. Loni už jsem začala tvořit i pro jiné zájemce. Když máte takto sladěné tenisky třeba s taškou nebo šaty, je to hrozně pěkné. A sluší to i mužským. Tenisky si objednávám na internetu. Mám pláťáky nebo ty s gumovou špičkou. Na těch bez gumové špičky se dají vytvářet kytičky, lupínky, čtyřlístky, spirálky a jiné tvary. Veselé je to u nás doma zvláště v létě, protože vše suším na zahradě. Rozložím látky nejprve venku na noviny, aby se to do nich trochu vsáklo a pak je věšíme na šňůry na sluníčko. Je na ně úžasný pohled. Dělala jsem i šifonové šály, ty také vypadaly krásně.