Předchozí
1 z 6
Další

Kamil Hošek řemeslníky nepotřebuje. Poradí si

Má zlaté české ručičky. Kamil Hošek z Loučovic si dokáže poradit s lecčíms. Vyrobí, opraví a postaví, co je třeba. A učarovaly mu vlaky.

1.Zdroj: Deník / Redakce

2.Zdroj: Deník / Redakce

Kamil Hošek od narození bydlí v Loučovicích. „Od malička mě bavilo opravovat, seřizovat, vyrábět vše možné. Nejvíce mě bavilo kolo a cestování vlakem,“ říká. „Chtěl jsem studovat na mašinfíru, ale nakonec jsem vystudoval maturitní obor mechanik seřizovač pro stroje a zařízení. Po vojně v Českém Krumlově u jednotek OSN jsem nastoupil do papíren v Loučovicích jako zámečník, posléze jsem se stal programátorem a seřizovačem počítačových linek na zpracování papíru. Teď už sedm let pracuji v Lipnoservisu jako mechanik kol a lyží, takže koníček se stal prací. Zatím mě to baví.“

3.Zdroj: Deník / Redakce

Rád sportuji. Sportovních koníčků jsem míval více. Hrál jsem zhruba 22 let fotbal za Loučovice, věnoval se tenisu, jezdil na kole. Postupem času a s přibývajícími zdravotními problémy mi zůstalo kolo. Mou největší zálibou jsou ale naše děti. Čtyřletý syn Tomášek a třináctiletá dcera Andrea, takže mám o zábavu postaráno.

4.Zdroj: Deník / Redakce

Kutilství. No, dá se říci, že nepotřebuji řemeslníky. Co jde, si opravím, seřídím, zapojím, vyrobím… Dříve jsem třeba vyráběl nože a pouzdra na ně. Moc mi jich nezůstalo, všechny šly pryč. Co nemám rád, jsou auta a motorky, ty opravdu nemusím.

Nedávno jsem se třeba pustil do opravy staré kytary, která byla na odpis. Nevěřil jsem tomu, že ji vrátím do života, ale oprava se povedla. Kytara hraje, ladí, má pěkný zvuk. Občas tedy si tedy zahraji i na kytaru.

5.Zdroj: Deník / Redakce

Fotit jsem začal, když se mi narodila dcera Andrejka v roce 2007. Ze začátku jsem fotografování zaměřoval hlavně na rodinu, tenkrát jsem měl obyčejný aparát na kinofilm. Postupem času jsem si pořizoval lepší aparáty, a v roce 2016 se narodil syn Tomášek.

Nejraději fotografuji krajiny, vlaky v krajině. Dá se říci, že vše, co mne zaujme Ale krajina asi nejvíce, líbí se mi ten klid bez lidí, samota, nádherná svítání, západy slunce.

6.Zdroj: Deník / Redakce

Dráhy a vlaky, to je moje srdeční záležitost. Už od malička, když je čas,rád cestuji po Čechách a samozřejmě fotím a natáčím vlaky při průjezdech krajinou nebo na zvláštních místech. Kdysi jsem chtěl být mašinfíra. Mým snem je, a to by se mi moc líbilo, projet vlakem Transsibiřskou magistrálu. A pochopitelně největší přáním je, aby má rodina byla zdravá.