Předchozí
1 z 5
Další

Na flašinetu roztočí Jiří Šesták i Lambádu

Zatočí kličkou u dřevěné skříňky a z té se linou známé tóny kankánu, lidovky Okolo Frýdku cestička nebo tolik mezinárodní písně Škoda lásky. Malebné tóny flašinetu si nelze nezamilovat a jejich kouzlu propadl i Jiří Šesták ze Sedlice. S hracími bedýnkami ho můžete potkat na jihočeských poutích, slavnostech i festivalech. Hraje ale také turistům v Krumlově nebo v Norimberku a Linci.

Když mě to někdy popadne, sednu na rychlík a za dvě hodiny jsem v Linci. Tam si zahraju a večer jedu zase domů. Pracoval jsem jako stavbyvedoucí, ale mým velkým koníčkem bylo muzicírování. Hrával jsem v tanečním orchestru Universum, ale pak jsem dostal mrtvičku a zdravotní stav už mu nedovolil v muzice pokračovat. Byl jsem zvyklý žít mezi lidmi a tak nechtěl zůstat po návratu z nemocnice mezi čtyřmi stěnami. Na mysl mi tehdy přišel flašinet.
Foto 1.Když mě to někdy popadne, sednu na rychlík a za dvě hodiny jsem v Linci. Tam si zahraju a večer jedu zase domů.Zdroj: Deník / Klára Alešová

Vzal jsem svůj saxofon a klarinet a prodal jsem je. V Plzni jsem si tehdy koupil svůj první flašinet. Ale zjistil jsem, že nehraje. Šel jsem s ním zpět a řekli, že ho spraví. Ale místo aby hrál, vydává jen skřeky. Dal mi ho nakonec dohromady jeden varhanář v Plzni a dostal z něj šest písniček. Je to flašinet z roku 1904, jeden z nejstarších v České republice.
Foto 2: Flašinet z roku 1904, jeden z nejstarších v České republice.Zdroj: Deník / Klára Alešová

Dnes mám flašinety dva. Starý, který už je historickou vzácností, šetřím. S novým, který umí sto písniček, například i Lambádu, objíždím všechny akce. Zahraju tak dvě tři hodiny, někdy zazpívám, popovídám si s lidmi, projdu město a zase jedu domů. Jsem šťastný, když se lidem mé hraní libí a jsou spokojení. Nechal jsem si na akce ušít i švejkovskou uniformu, která se hodí do časů flašinetů.
Foto 3: Jsem šťastný, když se lidem mé hraní libí a jsou spokojení. Nechal jsem si ušít i švejkovskou uniformu, která do doby flašinetů patří.Zdroj: Deník / Klára Alešová

Hrát na flašinet není ale jen obyčejné točení klikou. Člověk musí písničku znát, aby dokázal točit do rytmu. Vysloužilý voják hrající na flašinet to je romantika, kterou ocení mladí i staří. Líbí se to především Němcům, kteří se se mnou hodně fotí. A unesené jsou z toho vždycky děti, které nechávám zatočit klikou, aby měly zážitek. Flašinetáři mají i své setkání. Z různých koutů světa se sjíždějí do Liberce.
Foto 4: Jezdím na srazy do Liberce. Tam se nás vždycky sejde parta z různých koutů světa. Přijíždí tam i flašinetáři z Německa, kteří mají velké kostelní flašinety.Zdroj: Deník / Klára Alešová

Flašinetářů je v České republice málo a u nás v Jihočeském kraji neznám žádného. Ale jezdíme na srazy do Liberce. Tam se nás vždycky sejde parta z různých koutů světa. Přijíždí tam i flašinetáři z Německa, kteří mají velké kostelní flašinety.
Foto 5: Na srazy do Čech jezdí i flašinetáři z Německa, kteří mají velké kostelní flašinetyZdroj: Deník / Klára Alešová