Předchozí
1 z 6
Další

Stala se předsedkyní regionální organizace SKIP, Svazu knihovníků a informačních pracovníků, je držitelkou Knihovnické ceny, zasloužila se o rozvoj knihoven a propagaci knihoven venkovských. Je rovněž komisařkou celostátního kola soutěže Knihovna roku a publikuje články o knihovnách. Již několik let zachycuje dění v Kaplici jako kronikářka.

Knihovnická práce je krásná. Je velmi rozmanitá, je o získávání nových poznatků, setkávání se zajímavými lidmi a snaze svoje znalosti předávat dál. Člověk se stále něco učí, objevuje a hlavně je to práce s lidmi všech věkových kategorií a je to vždy naplňující a povzbuzující. A hlavně, jak říká jeden náš kolega: „Je krásné stárnout mezi knihami“.

2.Zdroj: Archiv Daniely Wimmerové

Mým hlavním koníčkem je má profese. Je krásné, když se v životě povede, že se profese stává zároveň koníčkem. Ač to zní podivně, jejím prostřednictvím jsem poznala i „koníčky“ jiné. Mojí celoživotní láskou jsou venkovské knihovny. Prostřednictvím našeho profesního spolku Svazu knihovníků a informačních pracovníků organizuji již 15 let setkávání knihovníků venkovských knihoven. Protože tato setkání navazují na celostátní soutěž Knihovna roku, konají se v různých částech naší republiky. Jde tu vždycky nejen o krásy přírody, zajímavou architekturu, ale především o velmi příjemná setkání se zajímavými lidmi.

3.Zdroj: Archiv Daniely Wimmerové

Ráda cestuji a poznávám nové kraje. Kromě naší země jsem také ráda cestovala za hranice všedních dní a poznávala cizokrajná místa, ale posledních devět let se mi svět smrsknul na jedinou destinaci, a to Nizozemí. Pravidelně tam jezdím 2x do roka navštívit rodinu mladší dcery. Měla jsem tuto zemi ráda už od mládí, to když jsem poprvé navštívila drážďanskou galerii Zwinger a tam jsem „objevila“ staré holandské mistry. Teď už během let mám možnost poznávat různé kouty této země, mentalitu lidí (velmi vstřícnou) a krásu památek. Je příjemné poznávat místa, kde moji oblíbení umělci vytvářeli svá nesmrtelná díla. Mám také ráda moře, ale v posledních letech je to spíše Severní moře.

4.Zdroj: Archiv Daniely Wimmerové

Ráda se učím nové věci a přijímám nečekané výzvy. To mne před osmi lety přivedlo mezi mé spolužáky „Virtuální univerzity třetího věku“ do spolku Hyalit. Jsme všichni již babičky a dědečkové, ale jsme parta, která se společně udržuje při duševním i tělesném zdraví. Zvládáme nejen vyučování prostřednictvím počítače, ale své lekce vždy doplňujeme dalšími zajímavými přednáškami a výlety za poznáním. Brzy jsme začali spolupracovat se Základní uměleckou školou v Kaplici, kde vznikla „Akademie umění a kultury – vzdělávání III.věku“. Vedle teoretických znalostí z oblasti kultury a umění, pravidelně přicházejí i lekce praktické výuky (linoryt, malování pastelem, mozaika, malování na textil a fotografování).

5.Zdroj: Archiv Daniely Wimmerové

Tak jsem volně přešla k dalšímu koníčku, fotografování. Ráda si při svých cestách fotografuji místa, která jsem navštívila. Velmi mi v tom pomáhají nejen lekce fotografování v naší „akademii“ pod vedením pana učitele Kahovce, ale také společné procvičování úpravy fotografií, které se pravidelně konají v počítačové učebně kaplického gymnázia. Kde se učíme se spolužáky navzájem.

Od mládí ráda čtu a nejmilejším dárkem byla pro mne samozřejmě knížka. Vždycky mne zajímala historie a umění. Mám ráda jak literaturu faktu, tak beletrii. Řekla bych, že ta historická literatura převažuje, ale ráda sáhnu i po zajímavé knížce ze současnosti. A přiznám se, že si občas s chutí odpočinu při „pokleslém románu“ nebo dobré detektivce. Ráda si nechávám poradit i od svých čtenářů, spíše čtenářek.

6.Zdroj: Archiv Daniely Wimmerové

Co se týká sportu, po celý život jsem spíše „olympionik“, ráda se zúčastním, ale nedosahuji rekordů. V současné době je to mírná turistika, plavání a cvičení pilates. V minulosti jsem ještě jezdila na kole, ráda s vodáckým oddílem sjížděla řeky, chodila cvičit do tělocvičny.

7.Zdroj: Archiv Daniely Wimmerové