Předchozí
1 z 7
Další

Převozník tíhne k vodě, ale válčí i v airsoftu, vede dětský oddíl a lyžuje

Marcel Lorenc brázdí Lipno s hornoplánským převozem od roku 1993. K vodě odjakživa tíhne. Rybaří, potápí se. Také se ale rád účastní airsoftového střílení a vede oddíl dětí. Navrch je instruktorem lyžování. „Na přívoz jsem nastoupil, protože se na něm uvolnilo místo,“ vzpomínal Marcel Lorenc. „Měl jsem v té době domluveno, že půjdu k vojákům do UNPROFOR a pojedu do Jugoslávie. To se tam ještě neválčilo. Měl jsem nastoupit, ale až na podzim. Na lodi se však uvolnilo místo, tak jsem šel na přívoz.“

6.Zdroj: archiv M. Lorence, Deník

Tíhnu k vodě, protože jsem rybář. Táta mě vychovával jako rybáře, byl jsem u té vody pořád. Jezdil jsem na vodácké tábory, tak si s vodou tykám. Rybařím od osmi let. My jsme kapraři. Co se týká pěkných úlovků – ulovil jsem třeba desetikilového kapra. Ale zadařil se mi také amur tady na Lipně, největšího mám 14 kilo, 106 centimetrů. V Lipně jsou velké ryby, tedy i amuři. Tady na zdi v přístavišti vidíte vypreparovanou štiku, která měla 117 centimetrů. Chytil jsem ji na kukuřici navnaděnou na kapra. V moři ryby nechytám. Ryby nám tam připravovali k jídlui třeba na lodi, když jsme se jeli potápět. Například v Egyptě mají výborné koření, ryby mají skvěle dochucené. Připravují je s rýží nebo těstovinami. Fakt výborný.

6.Zdroj: archiv M. Lorence, Deník

Mým koníčkem je také potápění. Nejlepší potápění je v Egyptě. Velkým zážitkem je potápění v zátoce Abu Dabbab, kde jsou obrovské karety. Plaval jsem s karetami, které byly někdy větší než já. Takže fakt super. Ze žraloků jsem potkal jenom malého, to byli ti malí pobřežní. Při potápění v moři musí být člověk pořád ve střehu. Před živočichy ve vodě je třeba mít vždy respekt. Člověk se pohybuje v cizím prostředí, a kdykoliv může něco zaútočit. Koupal jsem se i s delfíny. V delfináriu. Vozili nás, hladili jsme si je. Bylo to skvělé, je to zážitek na celý život. Stojí to hrozně moc peněz, ale stojí to za to. Alespoň jednou za život.

6.Zdroj: archiv M. Lorence, Deník

Občas se potápím ve sladkých vodách. Třeba loni v Lipně na Radslavi. Pán ztratil brýle, jeho dcera je kamarádka mé ženy, poprosili mě, jestli bych je zkusil najít. Tak jsem hledal brýle v hodnotě 20 000 korun. Podařilo se. Není to jednoduché. Do 2,5 metru je vidět. Ale musíte mít baterku a nesmíte se moc hýbat, aby se nekarbovala voda. Pán měl štěstí.

Jinak jezdíme po lomech českých. Nebo do ledovcového jezera v Rakousku. Tam je dobrá viditelnost. Třeba v domažlickém Lomečku pod vodou kolem vás plavou jeseteři. Dají se pohladit. To je jediná sladkovodní ryba, která si to nechá líbit. Jeseteři tam i metr a půl. Kromě toho jsou tam k dispozici dva kesony (ponorné kabiny). Jeden je pro lidi, kteří se nepotápí, vlezou si dovnitř a z okna se mohou dívat na ryby. A v hloubce je keson s přístupem vzduchu pro potápěče. V lomečku jsou krásné ryby. Není moc hluboký, má maximálně devět metrů a je tam pěkně vidět.

6.Zdroj: archiv M. Lorence, Deník

Jinak mě vždy přitahovali vojáci a zbraně. S podobnými nadšenci máme airsoftovou jednotku a jezdíme po celé republice. Občas jedeme o víkendu na airsoftovou akci. Většinou do Pelhřinova, tam se konají moc pěkné akce, krásně připravené. Sjede se nás tam třeba 300, takže je to pak fakt velká válka. Ráno začneme a končíme až večer v deset hodin. Poté se týmy vyhodnotí.

Někdy je to dost adrenalin. Za celý den po celém lese naběháme nějakých kilometrů. Musíte se schovávat, válčíte, pořád jste ve střehu. Musíte se za palby přibližovat k soupeři na dostřel, některé jednotky mají zbraně vytuněné, aby jim střílely daleko. Když vás trefí, bolí to. Když je to na kůži, občas se stane, že se kulička zaryje. Ale jsou tam zdravotníci a všichni jsme propojeni vysílačkami, kdyby se něco stalo. A já mám udělané zdravotnické zkoušky. Takže u nás je to v pohodě.

6.Zdroj: archiv M. Lorence, Deník

Už asi dvacet let pracuji také s dětmi. Vedl jsem pionýrský oddíl s kamarádem v Horní Plané. Pak jsme se osamostatnili. Když se mi narodila dcerka, skončil jsem a pak si založil nový oddíl. Vedu army oddíl pod DDM Volary, zaměřený na airsoft. Takže od října do června pracuji s dětičkami. Používáme zbraně na kuličky, učíme děti, jak zacházet se zbraní, trampování v lese, vaříme v kotlíku a podobně. Teď jsme ale měli dva měsíce přestávku kvůli koronaviru.

6.Zdroj: archiv M. Lorence, Deník

Působím rovněž v rybářské stráži, se ženou děláme instruktora snowboardingu a lyžování v Rakousku a teď jsme si pořídili zahradu s chatou. Začali jsme se věnovat zahrádkaření, čili tomu, co jsem vždycky jako kluk nesnášel. Dali jsme se na to, a je to super. K řece to máme asi tři metry, takže jsme zase u vody. Voda mě zkrátka přitahuje.6.Zdroj: archiv M. Lorence, Deník