Předchozí
1 z 6
Další

Rád účinkuje a baví lidi při masopustech

Je jednou z nepřehlédnutelných postav masopustních průvodů nejenom ve Zlaté Koruně a jejích vesnicích, ale spatřit jste mohli Františka Daňka také při staročeské koledě v Nesměni. Odtud totiž tento Zlatokoruňák, který žije v Koruně už 45 let, pochází. V současnosti je v důchodu, byl dlouholetým pracovníkem českokrumlovského podniku Lira. „Nejprve jsem asi dva roky dělal bankovního úředníka, pak v Liře, dnešní společnosti Larson a Juhel, kam si i nyní občas v době oběda rád zajdu popovídat. Prošel jsem tam rozmanitými funkcemi, od roku 1990 až do roku 2017 jsem působil jako personalista. Byl jsem tam nejstarším zaměstnancem, mám tam pořád plno kamarádů a přátel.“

1.Zdroj: Deník / Zuzana Kyselová

Jako dítě jsem se v lidové škole umění v Kamenném Újezdě, kde jsme tehdy bydleli, učil na harmoniku. Profesor hudby zjistil, že mimo harmoniku mám smysl pro takt, tak mě přiučoval i na bicí. Časem jsem v Kamenném Újezdě začal hrát v kapele. Hráli jsme hlavně při různých slavnostních příležitostech, například při baráčnických slavnostech. A když jsem se oženil a přišel do Zlaté Koruny, vznikla zde hudební skupina Bonbón, kde hrál i můj bratr na saxofon.

2.Zdroj: Deník / Zuzana Kyselová

František Daněk bývá důležitou postavou masopustů. Letošní zlatokorunský vedl jako hejtman, uplynulou sobotu se chystal do Nesmeně. „Dneska už na masopustech nehraju na harmoniku, ale pořád pomáhám. Do Nesmeně si vždy těším, to je moje srdeční záležitost. Tamní koleda má velikánskou tradici. Už v pátek začínají přípravy v hospodě, loupou se brambory, česnek na cmundu, a všichni, kdo tam jsou, si chtějí také zazpívat, tak tam beru harmoniku. Pak jdu s některými koledníky na sál, kde je zkouška, a zaučují se případní koledníci noví. Poté se koná v jedné hospůdce tzv. zásek, kdy se sejdou koledníci a střapatí, hraje, zpívá se, a je to příprava na druhý den, kdy ráno spolu s koledníky jdeme žádat o koledu ke starostovi obce. Tam se zase sedí a hraje, zpívá. Já je potom odvedu na sál, kde si koledníky převezme hudba, která je provází a hraje celý den. A já s mým zetěm tam hrajeme jednu z hlavních masek.

3.Zdroj: Deník / Zuzana Kyselová

Nechceme v průvodu jako masky jenom tak chodit, ale snažíme se, aby naše účinkování mělo nějaký scénář, abychom bavili lidi a současně i sebe. Takže jsme předváděli třeba Švejka, maharadži, cikánky, děvčata, Pata a Mata atd. Loni jsme hráli holičský a kadeřnický salón. Nesmeňská staročeská koleda je velmi známá, na základě pozvání jsme ji předvedli i v Protivíně, kde jsme se zetěm hráli zrovna Švejka, tamní klasiku. Moc se to povedlo. A jednou jsme masopust předvedli také v Č. Krumlově. V Chlumci jsem zase hrál s vozembouchem.

4.Zdroj: Deník / Zuzana Kyselová

Rád chovám zvířata. Míval jsem holuby. S jejich chovem jsem začínal jako kluk. Chytlo nás to s kamarádem. Měli jsme holuby český stavák, dokonce jsme vystavovali i na výstavišti v Č. Budějovicích. Choval jsem také české kingy, modré pštrosy, ale nejvíc ty české staváky. Mají krásnou figuru, holubi, to je krásná záliba. Převezl jsem si je do Zlaté Koruny, ale tady je tolik dravců, že jsem nestačil holuby doplňovat. Bohužel mi po nich zůstal jenom holubník. Teď chovám ovečky, aby naše pozemky neležely ladem. Míval jsem šumavské ovečky, teď chovám plemeno suffolk, polomasný typ, mají černou hlavu a černé nožičky. A zrovna se jim narodila jehňátka, pět krásných černých jehňátek.

5.Zdroj: Deník / Zuzana Kyselová

S Lirou jsem také dost poznal svět. V Liře rád působím i nyní jako důchodce. Pořád tam chodím řídit setkání pracovníků. Jako personalista jsem měl na starosti i kulturu a pořádal jsem zájezdy pro pracovníky a důchodce. Díky tomu jsme se skutečně podívali do světa. Od Afriky, všechny ty státy na jihu jsme měli projeté, podívali jsme se do Španělska, Norska, Finska… A před pár lety jsem si splnil přání podívat se na východ. S kamarády jsme se vydali na Ukrajinu, absolvovali jsme 7,5 tisíce kilometrů vlakem. Strašně se nám tam líbilo. A já tam dokonce navštívil některé lidi, kteří v minulosti pracovali v Liře. Bylo to velké oboustranné potěšení a dodneška si s nimi píši a komunikuji. Dokonce mě k nim zvali na svatbu a při různých příležitostech. Vydat se tam pochopitelně zase až tak úplně nemůžu, tak mi posílají velkou fotodokumentaci. Ani při svátcích na sebe nezapomínáme.

6.Zdroj: Deník / Zuzana Kyselová

Ovšem musím zdůraznit jednu věc. Všem těm koníčkům bych se nemohl věnovat díky pochopení a skvělému zázemí, jež mi poskytuje má žena a rodina.