Předchozí
1 z 5
Další

Hodně pro mne znamená muzika. Celé dospívání jsem strávil její tvorbou na počítači, zažil jsem i pár úspěchů a vydal několik nahrávek. Ale to je minulost, mou kreativitu ovládlo stoprocentně psaní. Občas se mi ale zasteskne, vytáhnu klávesy a hudební mašinky a trochu si s nimi pohraju.

Foto č. 1Zdroj: Jiří Březina

Být venku v přírodě, to je nenahraditelný pocit. Hory jsou neuvěřitelné, snadno člověka očarují. Na téhle fotce z roku 2008 jsme s kamarády v roce 2008 dobyli vrchol Černé Hory. Mimochodem, ta hezká černovláska po mém boku je má budoucí manželka a matka mých dětí.

Foto č. 2Zdroj: Jiří Březina

V mládí jsem sportu moc nedal a teď se moc rád hýbu. Běh je úžasná věc, radost i meditace. Trénování, výkon a závody mě nelákají. Nejradši mám dlouhé, pomalé výběhy po krajině, jsou to pro mne takové rychlejší výlety.

Foto č. 3Zdroj: Jiří Březina

Kdo má děti, ví, o čem mluvím. S příchodem dětí se svět otočí vzhůru nohama. Tihle dva rošťáci nám dávají pořádně zabrat, ale každý večer jsem vděčný, že je máme.

Foto č. 4Zdroj: Jiří Březina

Vyšly mi už čtyři knížky, hodně věcí kolem psaní mi za tu dobu zevšednělo, ale pocit, kdy držím v ruce hotový výtisk, na to jsem si ještě nezvykl a pokaždé tomu nemůžu uvěřit. Ve skrytu duše jsem si vždycky přál být spisovatelem. Psaní je těžká, ale krásná práce. Díky ní jsem poznal spoustu skvělých lidí, třeba Honzu Flašku, který mou nejnovější knihu Vzplanutí pokřtil hořlavinou.

Foto č. 5Zdroj: Jiří Březina