Předchozí
1 z 7
Další

František Záhora z Černé v Pošumaví, dlouholetý inženýr agronom, v posledních letech proslul především jako výborný kronikář, díky němuž má obec zpracovanou svou historii tak, že jí to mohou mnohá ostatní města a obce závidět. Za jeho osvětovou činnost mu také letos hejtmanka předala významné ocenění – František Záhora je držitelem Zlaté šupiny. „Když jsem zjistil, mezi které lidi se v držení Zlaté šupiny zařadím, byl jsem přesvědčený, že mezi ně nepatřím,“ svěřil se. Hejtmanka Ivana Stráská ho ale ubezpečila, že šupina putuje do správných rukou. Přestože František Záhora díky práci na kronice zájmu o historii posléze propadl, zajímá ho i řada jiných činností.

1. František Záhora je držitelem Zlaté šupiny.Zdroj: Archiv Františka Záhory a Deník/ Zuzana Kyselová

Pracoval jsem ve státních statcích na Lipensku. Jako agronom a vedoucí provozu a nakonec i jako ředitel. Když jsem posléze odešel o tři roky dřív do předčasného důchodu, přišel za mnou jednoho dne starosta obce. Rozhodl, že budu dělat kronikáře, a hotovo. Já už do kroniky přispíval i roky předtím, ale teď jsem byl kronikářem se vším všudy. Posadili mě k počítači, s nímž jsem se musel naučit dělat. A protože jsem se někoho na obci pořád musel na něco ptát, nainstalovali mi jeden vyřazený počítač doma, a to bylo dobře. Začal jsem na něm zkoušet vše možné bez obav, že můžu něco poškodit, a tím jsem se postupně vypracoval natolik, že jsem začal přepisovat i staré kroniky. Dal jsem jim knižní podobu a zdokonaloval se dál. Postupně jsem začal dělat všechny možné prezentace a natáčet videa. Pak už se kronika a historie staly mým koníčkem.

2. František Záhora ve svém pracovním koutku.Zdroj: Archiv Františka Záhory a Deník/ Zuzana Kyselová

Ale nesedím jenom u počítače. Když přijde čas práce na zahradě, moc rád se jí zabývám. Máme více jak 60 stromů okrasných i ovocných, zeleninu a rozmanité drobné ovoce. Jak je trochu volného času, pracuji na zahradě. Ale někdy tam musím práci přerušit. Protože jako kronikář nemohu chybět na žádném dění v obci. Kromě toho jsem dělal ročenky pro farmu Milnou - osm knih - kdy jsem dokumentoval dění na farmě v průběhu celého roku. Na zahradě není žádná práce, kterou bych nechtěl dělat. Žena má ráda okrasné keře, které pěstuje, já zase ovoce a zeleninu, ve skleníku rajčata, papriky, okurka, to musí být. A další zelenina je na záhonech. Hlavně ale máme se ženou radost, že nám na zahradě hnízdí plno ptáků. Letos se nám tam vylíhly hrdličky, dokonce poštolky, kosi, různé sýkorky, o vrabčácích ani nemluvím. Veverka nám tam běhá po stromech a ťuká do nich strakapoud. Bydlí tam i ježek. Jediný, koho na zahradě máme a nechceme, je krtek.

3. Na zahradě.Zdroj: Archiv Františka Záhory a Deník/ Zuzana Kyselová

Vždycky jsem chodil rád na výšlapy, i dost dlouhé, do okolí Černé. Takže jsem vymyslel trasy pro naučné stezky kolem obce. Připravil jsem pro ně fotky a informační texty, obec nechala vytvořit a instalovat tabule. Máme tady čtyři trasy. První šla přes Slavkovice na Muckov a kolem dokola zase na Pláničku, do Muckova a zpátky do Černé. Vede tudy, kde se nachází něco zajímavého k vidění. Třeba ve Slavkovicích je kaplička, dál Muckovské vápencové lomy, před Pláničkou je odbočka k Pláničskému rybníku, to jsou všechno přírodní památky a chráněné lokality. Jako slavkovické louky a podobně. Potom jsme dělali druhou trasu, třetí, když se obnovila Josefova štola, a poslední vede kolem jachtingu na Jestřábí, přes Radslav, Bližnou a tuhové doly pod ní. Myslím, že se dá říci, že okolí znám velmi dobře. Dnes kvůli zdravotním potížím už chodím jen na krátké procházky.

4. Na výšlapu u Muckovských vápencových lomů.Zdroj: Archiv Františka Záhory a Deník/ Zuzana Kyselová

Mým koníčkem je i auto. Já si v něm za volantem odpočinu. Jezdíme každý rok na Slovensko a na cestu tam i zpět se vždy moc těším, to je moje radost. Samozřejmě nejedu po dálnici, cestujeme tam celý den, zastavíme se, kde chceme, těšíme se, že si dáme něco dobrého, třeba ve Valticích, Břeclavi, Mikulově a různě. Klidně si z trasy zajedu i někam bokem. Nebo rád s autem vyrazím na výlet do okolí Lipna. Třeba do Nové Pece, po cestě na Zvonkovou a pak do Rakouska, přes Aigen a Šchlägl. Vyjeli jsme v Kyselově a odtud přes Spáleniště a Pasečnou do Přední Výtoně a podobně. Včera to byl například jenom výjezd k rybníku Olšina, pak přes Květušín, Mokrou zpátky do Černé. Jsem rád, když mohu s autem vyjet.

5. Na výletě v lázních.Zdroj: Archiv Františka Záhory a Deník/ Zuzana Kyselová

Mezi mé záliby patří také sběratelství. Sbírám známky. Nejsem úplný sběratel, spíše shromažďovatel. Od té doby, co dělám kroniku, už známky nesbírám. Známek mám ale hodně – čtrnáct alb. Rozdělené do skupin fauna, flora a podobně, a ty ještě rozdělené na kočky a psy, motýly, lodě, kosmos, sport atd. Také mám hodně pohlednic. Pohlednice staré a z celého světa, ze všech světadílů. I domácích. Rovněž staré pohlednice ještě z Podkarpatské Rusi. Také odznaky. I mince a bankovky. Etikety sýrů. Všechno možné jsem sbíral, teď už to jenom „opečovávám“. Občas se na své sbírky dívám, takže já se skutečně nenudím. Na televizi se dívám prakticky jenom na sport. Zajímavá utkání v tenise, hokeji, fotbale, jako patriot na Motor Budějovice a Dynamo budějovické.

6. František Záhora nad alby známek.Zdroj: Archiv Františka Záhory a Deník/ Zuzana Kyselová

Jinak hodně čtu, a protože mě pořád něco napadá, sestavuji křížovky. Do obecního zpravodaje. Ale různé druhy křížovek, roháčky, odsuvky a vsuvky… vše sestavuji tak, aby to mělo vztah k obci. Tajenka skrývá něco o obci, ale i některá slova v křížovce, jako například, kdo byl náš první polistopadový starosta, jméno nějaké naší zaniklé obce. Někdy to dá dost práce. Vždy mám snahu, aby se lidé něco o Ćerné dozvěděli. A tak mě pak udiví, když se někoho zeptám, že neví ani, kdy byla založena obec. Jsem zřejmě tou historií poznamenaný (smích).

7.Zdroj: Archiv Františka Záhory a Deník/ Zuzana Kyselová