Reagují proto nadmíru zděšeně. Atakují obchody a lékárny, aby vykoupili, co se dá. Schvacují prý prodávající, ale majitelé firem s rouškami či potravinami si mnou šťastně ruce. Vždyť se občas zdá, jako by jim vylekanci chtěli ruce utrhat. Pokud jim tedy zrovna nenabízejí mexické pivo Corona, jehož výrobce nejapné internetové hlášky o „tekutém viru“ připravily o nějakých 170 milionů dolarů.

Stav nouze kvůli koronaviru

Smutný příběh strachu se skoro periodicky opakuje: jako když panovaly přehnané strachy z nemoci šílených krav nebo z rychlého šíření ptačí chřipky, čemuž zoufalci „čelili“ rozbíjením ptačích hnízd. Případně když se roku 2000 (stejně jako o tisíc let dřív!) absurdně tlachalo o nadcházejícím konci světa: v posledním případě vcelku nepokrytě proto, aby měli zákazníci větší podvědomý sklon hromadit zboží.

Mezi lidmi a po síti, symbolu pokroku, dnes koluje snadno všelicos. Také všeliké pověsti, dohady či babské rady, kterak čelit nemoci, o níž dosud příliš nevědí ani nejpřednější odborníci na nakažlivé choroby. Geometricky tak sice naštěstí nepřibývá nemocných, ale „emidemiologů“ ano. I to je vlastně pořádný malér, protože jim náhle naslouchá daleko více vyděšených lidí, než je zdrávo.

Praktická lékařka pro Deník: Stát by se na koronavirus měl připravit lépe

Nepříjemně nabobtnalá úzkost, jak bude pokračovat vývoj a šíření neznámé, neviditelné hrozby, je rizikem zdaleka největším. Přílišná bázeň (jak se v historii ukázalo už mnohokrát) může mít totiž daleko pádnější vliv na vývoj lidstva než samotná nákaza. Čínská ekonomika patrně i z těchto důvodů utrpěla značné škody, což dokládá i stanovisko Mezinárodního měnového fondu. Mluví o jejím letošním růstu kolem 5,6 procenta, zatímco ještě v lednu hovořil o procentech šesti. Zmíněný pokles výkonnosti pak zase zákonitě postihne jiná národní hospodářství globalizovaného světa. Obecnou nervozitu na světových trzích naznačuje též sedmiletý rekord ceny zlata na burzách.

A jaký je váš názor? Pište prosím na adresu názory@vlmedia.cz. Vaše příspěvky rádi zveřejníme.

Nechci samozřejmě znevažovat legitimní opatrnost. Ta je plně na místě. Koneckonců uzavření některých severoitalských měst, případně zrušení velikých kulturních, společenských nebo obchodních akcí starého kontinentu nejsou opatřeními bez rozumu. Ale přeci jen, z jistých individuálních reakcí na riziko nákazy se vážně může zdát, jako bychom znovu žili v éře morových ran. Jako by černá smrt, také původem z Asie (zčásti rozšířená kočovníky), opět vybíjela třetinu kontinentu.

Právě takového vychýleného myšlení lze přitom snadno zneužít. Všelijak. O byznysu, co významně profituje z vystupňované bázně obyvatel, jsme již mluvili. Svou polívčičku si rovněž nepochybně uvařila mnohá média, která dobrý vědí, jaký druh zpráv nejlépe prodává sledovanost. Nabízí se však i „prodej“ jednoduchých politických řešení. Od zmatku a strachu je totiž už jen pouhý krůček k hledání viníků „moru“, jimiž ve středověku bývali malomocní či Židé. Těm nálepka veřejné nebezpečí, „sociální infekce“ vydržela vlastně až do století dvacátého. V něm se ztrápeným zástupům i v nejvyspělejších zemích dařilo našeptat tak scestné myšlení, že se dobová atmosféra od pověrečného středověku v principu nijak nelišila. Jen byla bohužel opatřeno moderními technikou či metodami průmyslového řízení.

Test státu

Krizové momenty mají obrovský potenciál. Například v Číně říkají, že jsou nejen nebezpečím, nicméně i příležitostí. Dodejme všem, že příležitostí pro každého. Nezvládnutí vlny migrantů před několika lety vydatně posílilo takové politické proudy, které vysloveně hrají na nízké pudy a nekritické myšlení událostmi frustrovaných vrstev. Pokud by ale nyní, anebo v dohledné době, selhaly stávající elity znovu – což pámbu nedej –, šlo by o infekci nejzávažnější. Naplněnou podbízivými tóny Krysařovy flétny.

Autor je historik a politolog