Svědčí o tom i můj nedávný postřeh, kdy pán středních let v dobře padnoucím černém kabátu a s koženým kufříkem v ruce, který kráčel po chodníku podél frekventované českokrumlovské silnice, neváhal natáhnout ruku pro pár všem dobře známých bílých bobulí keře pámelníku. Ty utrhl s jediným cílem – uslyšet slastné křupnutí ve chvíli, když bobule nevydrží nemilosrdný tlak podrážky.

A podobně se někteří z nás těší na první koulovačku, kterou si podle zpráv z lipenského skiareálu budeme moci dopřát už brzy, anebo stavění sněhuláka. Možná však tyto věčné děti ze zasněžené euforie vyvedou první sněhové jazyky na silnicích či ranní odmrazování aut pokrytých jinovatkou. To pak zima začne lézt na nervy.

Mimochodem, i tady se nabízí asociace s pámelníkem, jenž patří do čeledi zimolezovitých.