Shodli jsme se, že tento pocit máme oba. Když byla zima, vytáhli jsme staré nebezpečnostní lyže, nebo obyčejné igelitové pytle a bez helmy sjížděli jakékoliv kopce. Bez lyžařských dopravních předpisů a nařízení, jak se chovat na sjezdovkách. Když bylo léto, lezli jsme po stromech, starých prolézačkách, po kopcích, jezdili na kole a skákali do rybníků. Bez helem, bez předpisů Evropské unie, nařízení, směrnic. Vůbec se nepřemýšlelo o tom, že by tátové nevozili rezervní kola v autech, neřešilo se, jestli se guláš může nebo nemůže ohřívat a jestli se rum může nebo nemůže jmenovat rum. To samé je se zimou. Napadl sníh a trochu mrzne a už chodí mailem instrukce, jak a kam chodit či nechodit s dětmi ven, které dítě smí nebo nesmí na mráz a už se také hrozí tím, že za čtrnáct dní tady bude chřipková epidemie. Že prý bude nejlepší se okamžitě nechat naočkovat. Asi začínám stárnout. Nebo je chyba někde jinde.