Sluníčko svítilo, i teplota mladým fotbalistům přála, atmosféra byla příjemná, ale tím pohříchu všechna pozitiva končila. Spolu s dalšími fandy českého fotbalu jsme všichni od prvních minut pak sledovali už jen tristní představení našich mladíků, kteří si nakonec po mizerném výkonu vykoledovali potupnou „devítku“.

Mladí Rakušané byli po všech stránkách jinde, ukazovali daleko lepší nasazení, větší důraz v osobních soubojích, individuální i kombinační schopnosti a v neposlední řadě velmi efektivní koncovku. Abych nekřivdil, českým mladíkům rozhodně také nelze upřít snahu. Velmi dobře totiž na úvod zvládli společné objetí kolem ramen (po vzoru naganských hokejových legend) při hraní státní hymny, někteří měli na hlavách velmi slušivé melírky, jiní pěkně žvýkali…

Tím se ovšem na trávníku nevyhrává! A dostat v mezistátním utkání devět gólů, to je přece jen trochu silná káva, i když jde „pouze“ o přípravu. Však si také jeden z kaplických diváků při narůstajícím skóre ulevoval zvoláním, že to ti naši kluci hrají jako podnikovku.

Tohle že má být budoucnost našeho fotbalu? To nás tedy čekají pěkné časy! Už dnes se bojím, že Česku někdy v letech příštích nalosují kvalifikační „skupinu smrti“, kde bude naše fotbalová reprezentace svádět velmi vyrovnané souboje o poslední místo tabulky s favorizovanými týmy třeba ze San Marina, Andorry nebo Lucemburska…