Ti se pak mezi sebou pouštějí do slovních útoků a nesmyslných urážek. Jeden podporuje toho, druhý zase tamtoho. Opravdu nechápu, jak může být leckde situace tak napjatá, že už si lidé navzájem škodí i mezi sebou. Nevěřil bych tomu, kdybych něco podobného nezažil na vlastní kůži.

Před pár lety jsem se jel podívat na zasedání zastupitelstva v jedné nejmenované obci. „Bude tam opravdu horko,“ dozvěděl jsem se předem. A skutečně bylo. Plná tělocvična zamračených a pořádně nažhavených lidí, kteří se nebáli dát najevo svůj názor. Bylo kouzelné, jak se občané jedné obce rozdělili na polovinu i v zasedacím pořádku.

Jak čertík z krabičky vyskočil muž z davu, zakřičel pár frází směrem ke starostovi, na což se jeho polovina pustila do mohutného tleskání. Ta druhá jen mručela. To do té doby, než vyskočil človíček z jejich řad. Sklidil potlesk, nějakou tu nadávku a takhle to pokračovalo dál. Pár lidí muselo zasedání kvůli svému chování dokonce opustit.

„Jak pak dokáží mezi sebou normálně fungovat,“ říkal jsem si tehdy. Skutečně si neumím představit, že takhle na někoho veřejně křičím a pak ho zdravím přes plot. Ale jsou i horší situace. Někde místo slov létají vzduchem i sliny…