Takovou facku všem, kteří již dychtivě toužili alespoň po malém náznaku konce této předlouhé zimy, si příroda jistě mohla ušetřit.

Éra poroučení přírodním živlům je už zaplaťpánbůh za námi, a tak nezbývá než bez odmlouvání jíst to, co nám matička Příroda navaří. A to i přesto, že mnohým z nás se nad takovou studivou porcí urputně obrací žaludek.

Není se co divit; už tak přetížené silnice brzdí uzavírky úseků, na nichž se kvůli nečekaným bílým závějím nedá ani předstírat jakákoliv činnost, silničáře sněžení překvapivě opět překvapilo a jak zpívá Nohavica, děti už sáňkují jen z povinnosti.

Co naplat, víme přece, že panská láska, ženská chuť a březnové počasí jsou nestálé. Užívejme si však tu mozaiku neohrabané chůze po klouzavé dlažbě, aut schovaných pod bílou peřinou či lavin padajících ze střech. Až přijdou jarní povodně či letní vedra, ještě budeme vzpomínat…