Byl to báječný čas, prázdniny kolem nás. Léto se překulilo tak nějak ležérně, lidé všeho věku zvolnili, odpočívali, užívali si rekreace i sebe navzájem. Zase se víc sblížili a stmelili a uvědomili si, o co v pracovním shonu přicházejí.

Zahálka je krásná, nicméně všeho do času. Také něco stojí, penízky se při ní kutálejí pryč tak rychle, jako by je někdo z kapsy tahal magnetem. Krom toho i toho lenošení má člověk po určité době dost. A což teprve školáci, kteří si užívali prázdnin celé dva měsíce! Však z velké části přiznávají: „Ano, do školy se těšíme. Co těšíme – nemůžeme se dočkat!“

Jenom školáci mazáci i teď ohrnují nos, jaké že to učení bude zase otrava. Nicméně nikoho tím neoblafnou. I v nich doutnají jiskřičky těšení a když ne na učení, tak na kamarády určitě.

A to je nejdůležitější: aby se všichni zase po prázdninách v pořádku a veselí sešli, neb jak známo, úrazy nechodí po horách, ale po lidech. Tak kluci a holky, šťastné setkání!