Tyto otázky chápu, my máme Silvestra a hotovo. A zbytek světa? Někdo slaví o týden později, než my, někdo o měsíc, někdo až na jaře. No, a co? Řeknete si možná. Vždyť ty planety se tady otáčejí v nějakých elipsách pořád dokola, takže je vlastně úplně jedno, kde to budeme brát jako začátek, protože je to furt dokola. Musím oponovat: Není to jedno!
Mě osobně je nejsympatičtější oslava nového roku v první jarní den. Má totiž logiku. Skončí zima a příroda se nadechuje k novému cyklu. My slavíme Nový rok v půlnoci ze Silvestra na prvního ledna. Pokud bych si měl vybrat, jestli něco nového začít během rozkvetlého jarního slunného dne a nebo uprostřed mrazivé noci, vyberu si logicky to jaro. A věřte tomu, že naše psychika a podvědomí fungují. Mnoho z nás si za předchozí generace nechalo vrýt pod kůži, že nové povinnosti a cykly nám začínají v době, kdy se nám chce spát a jsme unavení. Co jiného jsme po půlnoci? Pak jdeme do práce a v podvědomí z toho máme pořád ten samý, ospalý pocit. A také to podle toho vypadá. Mnoho lidí práci ještě stále bere jako otravnou povinnost, kterou by neabsolvovali, kdyby jim jednou měsíčně nepřinesla alespoň nějaký prospěch byť ve formě průměrného platu. Jsou v ní ospalí, unavení, otrávení.
Možná jste už zvyklí, že si v těchto místech dělávám z některých věcí legraci. Teď to ale myslím naprosto vážně. Třeba to někdo v parlamentu prosadí.
