Jakmile se jeden měsíc zapomenete, přestanete na pár dní počítat, je zle. Tedy přesněji řečeno, hrozí to malérem. Nebo stačí, aby člověk prostě jen obyčejně zapomněl někde něco zaplatit, založil složenku tak, aby ji měl na očích a ona se v tu chvíli propadne do země. To je to samé. Další měsíc nevycházíte z údivu, kdože vás uhání o nějaký nedoplatek, jaké se kde musí k tomu zaplatit penále a podobně. Lítá to, lítá, myslím tím peníze.

To samé je s hospodařením města. Už z rozpočtového výhledu před volbami bylo jasné, že na žádné juchání a mohutné investice to v příštím roce vypadat nebude. Z desetimilionové rezervy nakonec zbývá půlka. A co dneska pro město postavíte za pět milionů? Všechny ostatní peníze v rozpočtu jsou už nějak zapykané a jejich použití dané. Víc jich nepřijde. Pravděpodobně.

Co s tím? Mám-li být upřímný, trochu mne v rozpočtových kolonkách města děsí například odškodné, které město musí zaplatit neprávem propuštěným úředníkům. Vím, že sponzoři, kteří dali statisíce na opravu dodnes nefunkční kašny na náměstí, uvažují o tom, že budou chtít peníze zpátky. A tak dál.

Tento týden zazněla během stávky jedna podstatná věta, u které by bylo dobré, aby nezanikla a abychom si ji pamatovali: Politici platí své chyby a mylná rozhodnutí z peněz vybraných od daňových poplatníků. My tady totiž pořád doplácíme hlavně na to, že se někdo někde rozhodl špatně. Promiň daňový poplatníku, my to mysleli dobře.

Co s tím? Zbývá jediné. Tak, jako ses Krumlováku (či obyvateli jiného města a obce), naučil ve volbách křížkovat, tak se nauč chodit na zasedání zastupitelstva a tam řekni svůj názor nahlas. Ale pořádně nahlas.