Už druhým rokem se pohybuji mezi všemi zúčastněnými stranami této kauzy, a to mi také můžete věřit – zachovat si nestrannost a vyznat se mezi všemi, často i protichůdnými informacemi, to je něco na způsob tance mezi vejci, šavlovým tancem, ruskou ruletou, kabaretem, nebo četbou Švejka kombinovaného s Vojnou a mírem. Opatrnosti nezbývá.

Důvod? Už několikrát se otáčivé hlediště stalo hříčkou v rukách kohosi. UNESCO zapsalo Český Krumlov, aniž tušilo, že tady točna stojí. K dispozici mělo umně zhotovené fotografie, kde nebylo po konstrukci ani vidu. Helena Třeštíková (režisérka!) jako ministryně kultury odstřelila divadlo slibem, že bude zbouráno do roku 2016. Ten dopis mám k dispozici, psal ho někdo jiný, ona jej jenom podepsala.

Na poslední jednání do Seville odletěla z republiky zpráva o tom, že točna letos končí. Ministerstvo kultury ji posléze muselo doplnit komentářem, že to neznamená konec, ale že se „předpokládá prodloužení povolení“. Kdo ví, jak by to nyní s točnou vypadalo, kdyby se v posledních týdnech nestrhla mediální lavina? Došel by do Sevilly dovysvětlující dopis?

Je ale na samotných obyvatelích republiky, jestli namísto škrtání v UNESCO nebude lepší vyškrtat z volebních seznamů politiky, kteří dosud vnášeli do věci jen sliby a plamenné projevy. Stejně tak jejich náměstky, podnáměstky, úředníky a podúředníky. Dobré by bylo i upozornit UNESCO, že ti českokrumlovští občané, kteří do Výboru píší udavačské dopisy, nejsou většinovým hlasem České republiky.