Podobně trapné příhody známe rovněž z Prahy Řeporyjí Ty se staly známými “díky” místnímu starostovi, Novotnému. Výsledkem je například záměr postavit pomník zrádným vlasovcům, po většinu války spojenců Třetí říše.

Jiří Drahoš: Dvouletý odklad maturity z matematiky nic nevyřeší

Také Dejvice překročily škaredým způsobem svůj stín, když zdejší hlava obce naopak prosadila odstranění pomníku osvoboditele Prahy maršála Koněva. A tato vzácná harmonie historické stupidity již nemohla zůstat bez odezvy. Příklady táhnou – a křiklavě absurdní dvojnásob!  Primátor Hřib se Rusům rozhodl udělat  pubertální kousek. Náměstí před jejich ambasádou zbaví zjevně “politicky nev(ý)hodného” názvu Pod kaštany, aby napříště neslo název náměstí Borise Němcova. Liberálního ruského politika zavražděného za podezřelých okolností právě před pěti lety.

A jaký je váš názor? Pište prosím na adresu názory@vlmedia.cz. Vaše příspěvky rádi zveřejníme.

Časté změny místopisných pojmenování jsou samozřejmě širším fenoménem doby, netýkají se zdaleka jenom našeho prostředí. O tom se v soudobém veřejném prostoru hodně mluví třeba ve vazbě na tzv. politickou korektnost, což není dohromady nic jiného než snůška dobových ideologických klišé, jež zároveň často ukazují hloubku myšlenkového zoufalství Západu. 

Naše nejčastější názvy ulic jsou údajně Nádražní, Zahradní a Komenského. Všichni a vše ostatní neodolává místním zkouškám času.

Pravděpodobným rekordmanem v metamorfózách místopisného poselství se stala nynější (!) Americká třída v Plzni. O ní se udává, že se její tabulka měnila přinejmenším desetkrát během nějakých stopadesáti let. Když se západočeská metropole v 19. století rozrůstala a měnila v průmyslové centrum, přenesla se roku 1868 řada místních stodol do jména Stodolní. Za pět let jí rostoucí národní sebevědomí přisoudilo Josefu Jungmannovi, s čímž se za okupace nemohli smířit Němci, tudíž se zrodila třída Karla Čtvrtého. Jejich válečný triumfalismus dal vzápětí vzniknout třídě Vítězství.

Josef Středula: Zasloužíme si pět neděl dovolené

Aby se po skončení globálního konfliktu zapomnělo na osvoboditelské Američany (podobnost s dnešním odstraňováním upomínek na Sovětskou armádu je samozřejmě čistě náhodná!), byl prosazen návrh Stalinova třída. Po odsouzení diktátorova kultu přišlo adjektivum Moskevská. Po okupaci šedesátého osmého se prosadil návrh oslavující generála a prezidenta Ludvíka Svobodu (muže dnes až neuvěřitelně očerňovaného), aby se posléze na dvě jednoznačná desetiletí vrátila “Moskva”. Následně vznikl památník s lehce zavádějícím názvem “Díky, Ameriko”, po němž už vcelku logicky následoval příslušný, dosud existující název. Uctívaný variacemi na alegorické vozy s americkými osvoboditeli…

Nechci být špatným prorokem, ale jsem poněkud hořce zvědav, jak dlouho potrvá, než se u nás opět začne masově přejmenovávat. Zkušeností už v tomto smyslu máme žel plno.