Tu větu si pamatuji přes dvacet let a často ji v různých úpravách používám. Dnes by se dala navázat i na Svatého Martina a martinskou husu jako takovou, ale asi ji použiji spíše směrem k dotacím, které region získal či nezískal.

Asi nejznámější dotace získáváme z Evropské unie. Ale nejsou, na rozdíl od proklamací, zadarmo! Nejdříve si dotovaný projekt musíme zaplatit ze svého, čili zpravidla si půjčíme. Od koho? No, od bank. Mnoho z nich má hlavní sídla v Evropské unii. Její státy potřebují odbyt a peníze jsou také zbožím. Kolečko se uzavírá.

Zdánlivě nepatrně navýšené o úroky, platy úředníků, kteří dotace administrují a podobně. A to ještě není vše. My, jako stát do unie také finančně přispíváme, a to z peněz, které se postupně skládají z daní odvedených každým z nás. A to už je docela svatomartinský guláš.

My odvedeme unii peníze (daně), půjčíme si od ní na to, aby nám mohla něco zaplatit, zaplatíme to, ona nám to zaplatí a my opět část toho zaplaceného odvedeme unii. Historie ukázala, že války na ovládnutí světa byly zbytečné. Stačí šikovné účetnictví. „Dostali jsme dotaci, tak nevím,“ říkám si nakonec.