Krumlovští badmintonisté v čele s mužskou jedničkou Pavlem Floriánem startovali začátkem března v Portugalsku, ještě před tím však zažili koncem února velmi exotickou zkušenost.

Koncem druhého měsíce roku bojovali Pavel Florián s Ondřejem Kopřivou ze Sokola Dobruška na mezinárodním mistrovství Ugandy, turnaji International Series, o pro ně veledůležité body do světového žebříčku. Oba jmenovaní mají společně s krumlovským trenérem Radkem Votavou, který je v Africe na turnaji doprovázel, jeden velký cíl, a to kvalifikovat se na první Evropské hry, které se budou hrát v červnu v Baku. Oba se nacházejí na chvostu první evropské šestnáctky ve čtyřhře, a to je právě meta kvalifikace do Baku.

Cesta dvouhrou

Ve dvouhře odehrál Pavel Florián celkem tři zápasy. V prvním singlu přehrál ve čtyřech setech (11:7, 11:8, 9:11, 11:3) za sedmadvacet minut Camerona Coetzera z Jihoafrické republiky.

Druhé kolo už mělo být „dobrovolným" koncem, protože s Blagovestem Kisyovem z Bulharska má Florián nelichotivou bilanci 1:3 na zápasy. Fakt, že Kisyov přijel pro co nejlepší umístění, stejně jako oba čeští hráči ve čtyřhře, tomu ještě více nahrával. Po 45 minutách byl ale výsledek nečekaně a hlavně příjemně jiný. Florián zvládl všechny nástrahy na jedničku s hvězdičkou a odměnou mu bylo krásné pětisetové vítězství (7:11, 11:6, 11:9, 8:11, 11:6)!

V zápase o postup do semifinále se Florián utkal s Ali Ahmed El Khateebem z Egypta. V zápase, který se hrál přes hodinu (oficiální časomíra byla přes 90 minut, ale tak dlouhé to nebylo) nakonec Florián v pětisetové bitvě (11:8, 8:11, 9:11, 11:8, 9:11) prohrál. Ale pro další průběh turnaje by se dala nazvat tato prohra jako „velká výhra".

„Sám jsem nevěřil, kde Pavel bere síly na další a další výměny po těch všech lapáliích a necelých třech týdnech tréninků. Klobouk dolů, a to i přes to, že rozebral jednu raketu na dvě části, a mě „ukecal", abych šel od kurtu pryč, že ho to tolik bolí, že se nemůže soustředit, a Kopřivu, který mě šel vystřídat na židličku pro trenéry, tam ani nepustil," s úsměvem vzpomíná kouč Radek Votava a dodává: „Byl to ovšem zápas, jak má být. Celkové páté místo není důležité tolik, jako skutečnost, jak Pavel ke všem zápasům dvouhry přistoupil a jak je odehrál. A to si zaslouží rozhodně respekt!"

Zlatý debl

Čtyřhra afrického turnaje ovšem byla pro oba české reprezentanty daleko důležitější. Jenom celková výhra by totiž byla zajímavá v na dálku vedeném souboji o účast na Evropských hrách v Baku.

Úvodní zápas byl moc těžký, a to zejména pro Kopřivu, který nebyl rozehraný z dvouhry. Člověk by si řekl, jedeme do Afriky, bude to pohoda a první kola dáme levou zadní. Soupeř ze Seychel, kde byl jeden z dvojice lehce obtloustlý chlapík – a měla být již zmíněná pohoda. Ale právě tento hráč měl 15 let trenéra z Číny, jezdil tam pravidelně trénovat a byl i na OH! K tomu prakticky domácí prostředí pro soupeře a jeho maximální uvolněnost. A z prvního kola tak byl obrovský souboj, ve kterém po čtyřech vyrovnaných setech (9:11, 11:9, 11:4, 11:9) za 27 minut Florián s Kopřivou postupují! Rozhodla víra a udržení pozměněné taktiky, a to za každou cenu! Moc těžký úvodní zápas.

Druhý soupeř byl z Alžírska. Opět velká neznámá – a podle toho vypadala i předzápasová debata. Trenér se snažil kluky udržet pozorné. Soupeř ve složení levák – pravák vypadal dobře technicky a bylo vidět, že má připravené do zápasu správné rozehrávání, určené trenérem Nabil Lasmarim, čtyřnásobným mistrem Francie z let 1998, 2000, 2002 a 2004. Nakonec se hrálo něco přes 25 minut a po čtyřech setech (11:6, 8:11, 11:6, 11:4) měli Češi postup do semifinále v kapse.

„Po prvním setu, který byl úplně v klidu, přišel zásadní obrat v rozehrávce soupeře – a najednou to bylo 0:6. Bylo nutné klukům připomenout, že je stanovená taktika hrát více s pravákem, nebát se přes leváka dostat balon na zem a povzbudit se. Věřil jsem, že to soupeř prostě nevydrží v hlavě, a tak to také dopadlo. Třetí set byl vyrovnaný jen do poloviny a potom už to bylo až do konce jasně pod naší kontrolou," přibližuje kouč Votava a k následnému semifinále dodává: „Semifinále byl jediný zápas, kdy jsem byl zase klidnější já. Vůbec to nebylo proto, že bych chtěl pár Abah a Makanju z Nigérie podcenit, ale byla to jediná dvojice, se kterou kluci hráli na tréninku, a tak jsem i na nich viděl více klidu! Nikdo z nás neočekával jednoduchý zápas, ale vlastně tu bylo spíš těšení se na pořádnou čtyřhru."

Po 32 minutách a pouze třech setech (15:13, 11:5, 13:11) tu byl pro Floriána s Kopřivou kýžený postup do finále.

„Ale ještě k samotnému průběhu semifinále. Hrála se moc pěkná čtyřhra a kluci byli v tomto zápase nejvyrovnanější ve svém výkonu. Řekl bych také, že Ondřej sehrál asi nejlepší zápas za poslední odehrané turnaje," chválil českokrumlovský trenér.

Fináloví soupeři Edwin Ekiring a Milan Ludík (Uganda/ ČR) budili velký respekt. Domácí hvězda, účastník olympiády a Milan Ludík prokazující v posledních měsících, že to myslí s posunem na pozici české jedničky naprosto vážně. K tomu domácí prostředí a diváci na jejich straně.

„Těch bylo neočekávaně hodně a hrálo se po celou dobu turnaje v příjemné atmosféře. Ale Pavel s Ondřejem měli také své fanoušky, ty nejlepší, a to předchozí soupeře ze Seychel a Nigérie. Kluci, díky za velkou podporu!" vzkazuje Votava.

Finále: Ekiring / Ludík – Florián / Kopřiva 11:7, 5:11, 15:13, 6:11, 8:11.

Finálový zápas nezačal pro Pavla s Ondřejem vůbec dobře a první set byl o zvykání si na to, co budou soupeři hrát. Druhý set už byl od začátku pod kontrolou českého deblu. Tomu se dařilo chytit rozehrávku včas, udržet si drajvy a útok a o mnoho lépe podávat i přijímat. Bylo také znát, že Florián s Kopřivou jsou prostě deblisté. Třetí set pak byla doslova řežbou o každý míč a při tom posledním hala aplaudovala. Čtvrtý set, lepší strana a opět více klidu a pohody na raketách. Tady rozhodlo, že soupeři se vydali emočně daleko více ve třetím setu. A před účastníky byl rozhodující set.

„Dle vývoje to mělo jít do půlky této sady soupeřům a od půlky pak zase nám. Šlo jenom o to, jaký bude bodový rozdíl v polovině. A bylo to 6:1 pro Pavla s Ondřejem. Lepší vstup si ani jeden z nich nemohl přát. Soupeř byl nervózní a kluci výborní na podání i prvním míčem po podání. Ale nikdy neříkej hop, dokud jsi nepřeskočil. Po krátké pauze se stav za několik minut našeho výpadku vyrovnal a na obou bylo vidět, že nevědí, čeho se chytit. Nevím, jak to bylo přesně na body, ale v koncovce to dle mě bylo 8:8. Pavel ale nervózní závěr výborně odpodával a společně s Ondřejem jim poslední údery vyšly na jedničku!" okomentoval poslední krok k deblovému zlatu kouč Votava.

Očima hráče

Pavel Florián k finálovému zápasu mužské čtyřhry a zároveň ke koučování trenéra Votavy řekl:

„Poslední míč a velká úleva a radost. U Radka, však ho znáte, lehce bručounský výraz, a na otázku, že se vůbec neraduje, přijde odpověď, že už mu nezbylo sil po těch posledních měsících práce v klubu. Ale tomu docela rozumím… Až pod palmičkou se zaslouženým třetinkovým pivem to už byl zase ten rozzářený Radek, takový, jakého ho znám. Užíval si, dle jeho slov, ten nejlepší možný narozeninový dárek. Ale to nebylo vše. Během vyhlášení nám začal dávat omotávky, spoustu triček i dalších věcí a říkal, tak jděte mezi ně, dejte to dětem a užijte si to. Za všechny tři mohu s klidným svědomím říci, že to byl pro nás moc hezký večer!"

Českokrumlovský hráč se s námi podělil i o své další pocity z exotické zkušenosti v Africe:

„Vrátili jsme se z Afriky živí a zdraví a s Ondrou jsme za vydatné pomoci našeho trenéra Radka Votavy vybojovali titul na Uganda International Series 2015, což je naše první mezinárodní vítězství v deblu! Vím, že spousta lidí se na tuhle výhru bude z různých důvodů dívat skrz prsty, to je prostě realita, ale musím přiznat, že podobně jako oni jsme se na Afriku beze strachu a bez předsudků nedokázali před cestou podívat ani my. Vítězství celý zážitek z cesty jen umocnilo, ale vlastně bylo až tím skoro posledním, o co v Ugandě šlo. Překonat vlastní rasové předsudky, i když jsem si myslel, že žádné nemám, strach z cizího prostředí, jiné kultury, nemocí a násilí, tedy věcí, které nám naše média až příliš vrchovatou měrou servírují, to byl ten skutečný boj. Boj, který jsme všichni tři vyhráli a který nás navždycky změnil. Potkali jsme úžasné lidi z celé Afriky a pochopili, že člověk se bojí jen toho, co nezná. Byl to jeden z nejúžasnějších a nejpoučnějších týdnů mého života! A děkuji vám všem, kteří jste mi nejen teď, ale i kdykoliv předtím, byť třeba jen střípkem v mozaice mého sportovního života, pomohli k tomu, abych jej mohl zažít. Celá cesta do Afriky pro mě byla možná až moc silným zážitkem. Díky vítězství ze mě bezprostředně po turnaji spadly veškeré emoce a jediné, co jsem cítil, byla čistá radost z toho, že jsme poznali opravdu skvělé lidi, že se vrátíme v pořádku domů a že jsme to nakonec dokázali. Že ale touha po výsledku, v momentě jeho dosažení, nebyla důležitá, bylo jen zdání. Celý průběh turnaje totiž svědčil o něčem zcela jiném."

Radek Votava, Karel Vosika