Jihostroj Č. Budějovice v letošní sezoně nemá jasnou nahrávačskou jedničku. O důležitý post se starají zkušenější Petr Zapletal a Filip Habr, který narostl do úctyhodné výšky.
Habr patří na evropských palubovkách k nejvyšším.
Měří rovné dva metry. Filip Habr bude připraven i na sobotní zápas Jihostroje se Starým Městem (17)
Byl jste větší než kamarádi už od dětství?
To ne. Veliký jsem nebyl. Vyrostl jsem až později. Když jsem začal hrát volejbal, tak jsem byl jedním z nejmenších. Já začal i s volejbalem dost pozdě, až jako žák asi až ve čtrnácti letech.

A hned jste si to pod sítí namířil na post nahrávače?
Ukázali na mě, tak jsem šel. Od té doby už jsem na postu nahrávače zůstal.

Nikdy jste nechtěl útočit? Smečovat? Dávat rány?
Bojuju s tím. V hlavě jsem možná trochu útočník, rád smečuju, mám chuť, když nahrává někdo jiný, si o míč říct. Útočím rád.

O tom asi trenéři, kteří vás vedli a vedou, dobře vědí, ne?
Já s tím opravdu docela dlouho bojuju. Od dorostu jsem i několikrát říkal, že chci smečovat, ale trenér v Ústí měl sen, že vychová dvoumetrového nahrávače, tak jsem u toho zůstal.

Velice často se o vás v médiích mluví, býváte považován za budoucnost českého volejbalu, co tomu říkáte?
Slýchám to, čtu o tom, roky ale letí, už zase tak mladý a talentovaný nejsem. Už  by bylo na čase něco dokázat. Když se ohlédnu zpátky, je problém, že jsem neodešel dřív do lepšího klubu s lepším trenérem.

Myslíte z Ústí nad Labem?
Myslím třeba i někam ven. Nabídky jsem na to měl. Asi bych byl herně dál. Teprve teď si uvědomuju,  jak je důležité pinkat jeden míč za druhým do koše, trénovat přesnost. To jsem v Ústí nevěděl. Je to nezáživné, nikoho to nebaví, ale pro nahrávače není třeba nic jiného.
Vlastně jste až v dospělém věku, až v dresu českobudějovického Jihostroje, volejbalově procitl?
Zameškal jsem dost času tím, že jsem nedělal to, o čem jsem mluvil. Zpětně toho docela lituju.

Blíží se play off letošního ročníku české extraligy. Na vrchol sezony se těší hráči, trenéři, ale také fanoušci. Nastupujete rád před zaplněnou halou?
Každému sportovci  se hraje lépe, když je vyprodaná hala, když lidi fandí. Moc příjemné není, když se nedaří a z tribuny slyšíte: „Ježišikriste! Ten to zase zkazil!" Naopak je radost, když se hraje Liga mistrů a hala je vyprodaná. Na extraligu to  bývá o trochu slabší, ale pořád v Českých Budějovicích chodí největší návštěvy v České republice.